Každej víkend ... ... v roce 1999 - třetí čtvrtka



12.7.
V pátek jsme hráli v Boru u Chroustovic. Pro tuto obec se 127 obyvateli to byla zcela mimořádná událost. Ne že by byli kulturně zaostalí, to ne, o tom svědčil solidní a nevšední areál na místním hřišti, na kterém třikrát za léto zadrnčí dechovka nebo taneční orchestr a jednou za dva roky imitátor Václav Faltus, ale rocková bigbítová tancovačka zde slavila premiéru. A tak přišli všichni. Děti s rodiči, dva sousedi o berlích, mládež bez rozdílu věku, a tak trochu to kazily jen ty babky vzadu za rybníkem, které se dlouho couraly, ale zase zvolily optimální poslechové místo. Když jsem poznamenal, že areál byl nevšední, tak hlavní nevšednost byla v tom, že se hrálo v prvním patře, či spíše na střeše nálevního občerstvovacího komplexu. Dovolenková odstávka kupodivu souboru prospěla a tak produkce patřila spíše k těm lepším, pouze skladbu Nechce mi dát jsme zkrátili asi o polovinu, neboť jsme se vlivem textu octli po první sloce již v samém závěru písně. Návštěvnost byla pěkná, podle pořadatelů překvapivě vysoká, a počasí nezklamalo, jen asi asi dvakrát zahrozilo pár kapek.
V sobotu jsme hráli opět v Kameničkách. Pořadatelé byli tentokrát trochu pesimističtí, neboť se jim minulou neděli zábava nevyvedla, ale jak se později ukázalo, zbytečně. Prázdniny totiž přivály do okolních lesů mnoho dětských táborů a tak se kolektivy vedoucích jaly vychovávat mladé praktikantky na tancovačce, aby jim ukázali, co je to život. V tradičním čase po desáté se areál zaplnil a vytvaroval ústa pořadatelů do písmene U. Ne tak návštěvníků, protože pesimistický odhad pořadatelů způsobil, že již v jedenáct hodin došlo pivo a v jednu hodinu všechno. Výkon souboru byl dobrý, ale unavený, zejména fernet a broskvová byly velkým soupeřem, ale dohrálo se se ctí. Počasí tentokrát přálo. Kromě několika kapek se předvedlo téměř bezvětřím a vysokou teplotou, jakou v Kameničkách nepamatujeme.

19.7.
V pátek jsme hráli v Časech. Počasí dobré, návštěvnost tradičně ucouraná, ale velmi pěkná, pořadatelé zdvojili výčep o venkovní stánek a tím minimalizovali neoblíbené fronty. Soubor hrál poměrně slušně, bez znatelných výkyvů nebo vad na kráse a tak se zábava vcelku vydařila. Až na ten závěr. Během předposlední písně se na pódium vyšplhala jakási lepá děva, totálně opilá, a jala se vyjadřovat sympatie hrajícímu kytaristovi Jirkovi. Mirek ho měl co uchránit před nebezpečným dotykem, a jak tak slečnu vyprovázel z pódia, zapletly se jí opilé nožičky a spadla. Na betónek. A hlavičkou napřed. Zprvu to nevypadalo dobře, a po prohlášení stejně opilých kamarádů, že nedejchá a přitom brečí, což je dost vysilující úkon, jsme byli v klidu. Ne však ti kamarádi, kteří považovali za svou povinnost středověkou krevní mstu. Jejich opilé závity moc nechápaly a tam kde končí diplomacie nastupují svaly. První kolo, kterého se účastnil zejména Bohouš, Jarda, Boban a Honza, jsme vyhráli. Pak jsem došel do Avie pro dvě domlouvadla, dobře známá účastníkům manifestace 17.listopadu 1989, a tím jsem naznačil druhé kolo už bude o něčem jiným. To se už nekonalo, i když skupinka soupeřů mumlala cosi o propíchaných gumách, ale pak se vše uklidnilo. Nejlépe se zachovali pořadatelé. Nikdo je neviděl. Když bylo po všem, tak jen poznamenali - to jsou chotečáci, ti se tu perou pokaždý.
V sobotu jsme hráli opět v Mikulovicích. Hned na začátku jsme eliminovali elektrické kolapsy z minulého vystoupení montáží vlastního jističe do rozvaděče areálu. Jak se později ukázalo, byla to správná trefa, protože elektrika nevypadla ani jednou, pouze bylo málo voltů a tak nám tu a tam vypadly zesilovače, což se řešilo kompromisní intenzitou zvuku. Počasí výborné, skoro až moc, lidí spousta a ani se moc necourali, ale zato zaskočili výčep. Takový fronty na pivo už dlouho nikde nebyly a troufáme si odhadnout, že se hospodáři okradli díky špatné organizaci tak o třetinu výdělku. Soubor hrál dost dobře a tak se zábava velice vydařila, což bylo vidět zejména na pořadatelích.

26.7.
V pátek jsme hráli v Bítovanech. Počasí bylo takové všelijaké, dokonce i chvílemi pršelo, ale jen tak aby se neřeklo, žádná průtrž mračen. Návštěvnost byla velmi solidní a velice živá až do posledních tónů, čemuž soubor zdatně sekundoval nezvykle dobrým pátečním výkonem. Jenom zvukaře musel nasrat někdo v okruhu 20 km ve směru reprodukce, protože intenzita zvuku byla ukrutná.
V sobotu jsme hráli v Sedletíně. Bylo znát, že je to jinej kraj a jinej mrav, než je obvyklé. V osm hodin bylo tolik lidí, co jinde o půl desáté a v deset hodin (třeba v Kameničkách touto dobou začínají teprve chodit) už přestali vybírat, protože bylo narváno. Počasí bylo špičkové, až moc, protože jasná obloha nasadila noční chládek pod 10°C. Soubor hrál jak o život, ale jelikož život některých hráčů závisel na alkoholu, byly u některých nástrojů zřetelné výpadky. Zkrátka - soubor byl po dlouhé době bez dozoru (manželky a přítelkyně) a tak se ožral jako prase, i když dohrál se ctí. V rámci zvyšování kuturní úrovně obyvatel obce a jejich návštěvníků vystupoval v okénku pro hosty náš externí spolupracovník z Hronova. Předvedl pánský sriptýz v dost dobré kvalitě na podkresu reprodukované hudby písně Frajeři nešukaj. Dost dobrý. Cestou domů obdržel Míra, kterej když je nalitej, tak huláká jak prorvanej a do každýho rejpe, prémiovou pecku do úsměvu za nepraktické cákání piva po autě a kolemsedících, a tak byl klid, jenom postižený tiše mumlal a nedokázal pochopit, že zlobivé děti občas dostanou na zadek.
Na četná přání jsem zařadil kompletní textovou stránku našeho souboru a zahájil pokusné vysílání zvukových vzorků ve formátu MP3. Zatím je tam první a ukrutně dlouhý kompletní vzorek celé písně, ale výhledově budou nastříhané cca 20s kusy (už to funguje, ale není čas).
Příští týden nové zprávy nebudou, neboť jsem mimo, o týden později budou dvojnásobné, pokud to nezapomenu.

zpět

13.8.
Další zprávy budou nejdříve 25.8., neboť se dovoluju.
9.8.
V pátek 30.7. jsme hráli ve Velké Skrovnici. Jelikož se tento víkend hrály dvě více vzdálené hry, na páteční se přespávalo, a tak se vezla spousta příslušenství jako spacáky, stany, teplé oblečení, manželky, milenky a další drobnosti na příjemně strávenou noc. Velká Skrovnice byla tak velká, že zablokovali jednu silnici před hospodou naproti skromnému parketu s hrací boudou, zaplnili ji lavičkami, a areál byl hotov. Počasí bylo dost dobré, lidí se sešlo příjemně a tak zábava byla dobrá. Bohužel někteří hudebnící špatně odhadli délku zábavy a jejich karburátor byl s vidinou volného nocování přecucán již před večeří. Zejména Boban se několikrát skácel do bicí soupravy a jeho hra se stávala parodií na hudbu. Až na tento úlet se dohrálo se ctí. Pak se sbalilo jen to nejnutnější a už se jen konzumovalo a postupně odpadávalo. Vyhrál jako každoročně Míra, který vydržel hulákat až do svítání a ráno hulákal zase první. Po postupném probuzení a sbalení jsme o půl dvanácté vyrazili k cíli sobotní zábavy. Po obědě v Horním Újezdě u Litomyšle, kde jsme udělali standardní ostudu hodnou stádu opilců, jsme dojeli asi o půl čtvrté do Otradova, kde všichni dospávali noční deficit. Zábava v Otradově se velice vyvedla, protože všichni byli tak přecucaní, že už jim nechutnalo chlastat, a tak dobře hráli. Pořadatelé byli též velmi spokojení, protože navzdory jakémusi festivalu v Dědové byla účast velice dobrá.
V pátek 6.8. jsme hráli ve Strašově. Nejteplejší večer v sezóně přilákal solidní účast, kterou kapela podpořila dost dobrým výkonem, jehož vizitkou byl neustále plný parket.
V sobotu 7.8. jsme v Radimi nehráli. Pořadatel pod tlakem konurenčního rockového klání ve Vetrubech (Arakain,Alkehol, Harlej) akci zrušil. Tímto se všem, kdo zbytečně vážili cestu, omlouváme.
Tento pátek 13.8. s námi v Bítovanech hraje Harlej. Komu se nelíbí, ať nechodí, komu se líbí, ať se připraví na větší vstupné.
Poslední změna je poslední pátek v srpnu. Pořadatelům v Časech nepovolil obecní úřad zábavu se skupinou Mogul z důvodu konfrontace s aktéry incidentu z minulé zábavy. Prostě - krajem kolují ukrutné fámy o rváčích a ranařích, a tak se v Časech nehraje. Místo toho hrajeme v Křižanovicích (CR), kde snad máme ještě pověst dobrou.

25.8.
V pátek 13.8. jsme hráli v Bítovanech. Tahle zábava měla být původně s ARAKAINEM, pak měl být ARAKAIN o týden déle, pak zase s námi a nakonec k nám byl přidán HARLEJ, i když na rádiových vlnách byl celý týden avizován ARAKAIN a dost lidí na něj skutečně přišlo. Začali jsme ve čtvrt na deset. Jednak proto, protože na tuto akci byl objednán extra zvukař a nazvučování trvalo poněkud déle, a jednak proto, protože nám zastávkoval automobil a hodinu nám trvalo, než jsme uschopnili ucpané naftové potrubí. Hráli jsme do deseti, kdy se začal na scénu instalovat HARLEJ. Začali hrát o půl jedenácté a hráli do dvanácti. Většina z nás netušila o co jde, ale když umělci odehráli za půl hodiny čtyři souvislé písně proložené úryvky typu Ovčáci čtveráci, píseň Lásko má já stůňu, ve které, když mistr nemohl vyzpívat, tak vybídl k dospívání publikum, a podobné žvatlání, byli jsme velice zklamaní a podle reakcí nejen my. Návštěvnost se dělila tak na čtyři skupiny: tři první řady skandujících příznivců, pak zbytek stojícího a přihlížejícího parketu, část lidí u výčepu a u laviček, které to nezajímalo vůbec a pak ten zbytek, který přišel hlavně na MOGUL. Co byste za 120 Kč vstupného chtěli a co by HARLEJ za 21000,- Kč pro lidi neudělal. Dohrávali jsme do čtvrt na tři. Počasí tentokrát vyšlo, jen byla ukrutná zima, návštěvnost solidní, výkon souboru též. Ze společné akce ze skupinou HARLEJ jsme učinili závěr, že to snad ani nemáme zapotřebí a že to bylo naposled, kdy jsme s někým takovým hráli. Je to nevděčná záležitost pro lidi, kteří nám i pořadatelům nadávají, že přišli na Mogul. Když už něco, tak to musí mít úroveň, minimálně bigbítovou. Myslíme si, že obyčejná tancovačka s kapelou okresního formátu (Motouz, Profil ...) řekne lidem mnohem víc a rozhodně se baví víc, než s "umělci z PRAHY".
V sobotu 14.8. jsme hráli v Mikulovicích. Počasí přálo, lidí jako much na hovně, a tak byla zábava vynikající. Poklidný průběh narušovaly jen praskající struny na kytarách a velká fronta na pivo. Pěkným a praktickým zakončením byla souložící dvojice uprostřed hřiště po skončení zábavy. Trochu jsme je vyrušili, když jsme šli z večeře, ale záhy začli opět kmitat a nerušila je ani světla od Avie.

31.8.
V pátek jsme hráli v Křižanovicích. Areál U modrých očí měl parametry na akustickou kytaru a rozměry parketu i pódiem byly menší než pódium v Mikulovicích. A do tohoto romantického country prostředí si pořadatelé pozvali bigbít. Už při zvukové zkoušce se dala na ústup většina chatařů a matky s kočárky, a v tomto duchu se nesl konflikt celého večera, neboť pořadatelé, zejména ti dříve narození, nemohli pochopit, že bigbít se hraje nahlas, a neustále zdůrazňovali, že si lidi ze vsi stěžují. Zvukař Václav měl nezvykle pevný nervy. Každej jinej už by dal průchod citům rozhodným úderem, protože místy ho odtrhávalo od zvukařského pultu několik nespokojených domorodců. Návštěvnost byla úměrná velikosti areálu a výkon souboru až nezvykle dobrý vzhledem k minulému volnému víkendu. Parket U modrých očí doporučujeme spíše komornějším souborům, kovbojům a dechovkám. My už ne.
V sobotu jsme hráli v Heřmanove Městci. První zádrhel nastal při příjezdu, neboť obvyklý zadní vjezd do obory byl přehražen uzamčenou závorou jedeckého oddílu. A tak jsme projížděli mezi stánky v největší pouťové špičce. Avií jsme rozhrnovali davy lidí a trefili jsme i několik odvážně postavených stánků. Pořadatelé se pochlapili a vzhledem k nedělnímu vystoupení Argemy rozšířili střechu nad kapelou. Bohužel rozšířené pódium dostala až v neděli Argema, a tak jsem stál s Jirkou v přízemí. Návštěvnost byla veliká, což není o pouti neobvyklé. Zato jsme letos poprvé zmokli. Nejprve drobně pršelo tak od desíti do půlnoci a od půl druhé přišlo finále v podobě hustého deště. Kapela se rázem rozšířila o několik desítek členů hledajících úkryt před deštěm, ale bohužel přístavek z použitých plechů připomínal spíše cedník a já měl místo kláves koupaliště. Ač se nemalému počtu tanečníků déšť líbil, končili jsme před druhou a za vytrvalého deště balili.

zpět

6.9.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Byl to poslední letošní parket ve Dřenicích a zároveň i náš. Počasí se vyvedlo, takové teplo nebylo snad ani v červnu, lidí spousta. Soubor hrál vcelku slušně, pouze Míra měl několik textových úniků. Jediný, kdo nadprůměrně převyšoval svůj standard, byl Boban, který si v zaměstnání způsobil zářez motorovou pilou do stehna, byl nepohyblivý, nechlastal a o to více se věnoval hře. Ve čtvrt na dvě jsme letní sezónu zakončili a o půl třetí jsme parket zazimovali.
V sobotu jsme hráli v Horní Krupé. Přechod z parketů do sálů byl drastický. Naštěstí tamní sál je poměrně akustický a má výbornou ventilaci a spolu s otevřenými okny vytvářel snesitelné ovzduší. Lidí bylo plno, místy i narváno, ale teplá noc většinou plnila sál do poloprázdna, zejména o pauzách. Soubor hrál snad dobře, protože při některých písních to byl takovej hukot, že každej slyšel stěží sebe a Míra se ve zpěvu chytal zejména za hlavu. Dost dobrá atmosféra skončila ve čtvrt na dvě a pak už se bavil soubor samostatně. Největším hitem se stala "centrifuga". Zvukař si vlezl do bedny od bicích a zbytek souboru ho nejdřív otočil hlavou dolů a pak ho ještě několikrát otočili ve všech osách. Vylezl pěkně pomačkanej s hlavou plnou pilin. V bujarém veselí soubor odjížděl ve tři hodiny k domovu.
Můj NN4 začal předvádět nepochopitelné věci a to i u stránek, které se nemění. Tudíž nezaručuji správnost v NN4.

13.9.
V pátek jsme hráli v Radovesnici II. Počasí bylo opět jak stvořené na parket, ale na nás už zbyla jen realita zakouřeného sálu. Jak nám pořadatelé naznačili, bývá start sezóny v září slabší. Měli pravdu. Nával byl poslabší, ale o to víc živější. Soubor se poměrně snažil, ale tentokrát pátek zůstal věren tradici a ne všem se to vybavilo celé.
V sobotu jsme hráli ve Skořenicích. V tomto docela solidním sále se naposled hrálo naživo tak před čtyřmi roky, pak se sálu zmocnilo Radio OK a Radio Life a snažili se usilovně zdegenerovat místní, blízké a vzdálené okolí na diskotékové IQ. To se jim vcelku zdařilo, protože pár prvních letošních pokusů o bigbítové zábavy dopadlo neslavně a ani naše pořadatelka se netvářila optimisticky. S přibývajícím časem a plnícím se sálem (taky se courali, jako všude) se však její ústa roztáhla do písmene U. Bylo velmi plno. Soubor byl již zcela ve formě a podal nevšední výkon jak zvukově tak scénicky, což ocenili i přihlížející muzikanti z několika kapel. Zlatým hřebem byla ovšem večeře. Takovou hromadu vepřa-knedla-zela už jsme dlouho neviděli a navíc následoval moučník. Nakonec makovec. To nepamatují ani největší pamětníci. Sál hučel v plném počtu až do druhé ranní, kdy jsme s otimisticky naladěnými pořadateli, které čekal úklid nechutného prasečince (bylo nablito i vedle výčepu), rozloučili.
Vystoupení se skupinou OLYMPIC v říjnu v Olešné(HB) se ruší z podobných důvodů jako byla akce v srpnu s ARAKAINEM. Probíhalo to asi takto:
Pořadatel - Chtěl jsem se domluvit, jak se zvukem.
Agentura - No, víte, ono to nějak nevyšlo. Ale můžeme se domluvit na náhradním termínu.
Pořadatel - Děkuji, nashledanou.
Ne každý vleze mistrům z Prahy, kteří si myslí, že s regionálním vystoupením, navíc na vesnici, zametou podle chuti, až do prdele. Tento termín bude normální zábava v Horní Krupé.

20.9.
V pátek jsme hráli v Hlinsku. Při vstupu do sálu jsme se rázem octli na Bahamách, neboť podél celé jedné stěny byly rákosové boxy a na jevišti palmy. Hlavní určení sálu na sobotní diskotéky neslo ještě další vymoženosti, jako padáky zavěšené u stropu nebo rampa plná světýlek a rotátorů. Tato zábava byla pokusná. Pokud by se vyvedla, budou následovat další. Budou, protože návštěvnost překvapila poředatele i nás. Bohužel soubor to zastilo v útlumu, protože dva hráči byli nemluvňata (klávesy a kytara) a díky nachlazení téměř nemluvili, natož zpívali, Boban se pěkně vykropil, dvakrát zmeškal start a na pódiu se objevil až když už byla kapela v tempu, a tak ač se zbytek snažil, nebylo to ono.
V sobotu jsme hráli v Úhřeticích. Návštěvnost v tomto stánku zřejmě rapidně klesá a tak pořadatelé nasadili premiérově lákadlo - každý třicátý návštěvník nafasoval láhev šampusu. Návštěvnost byla skutečně nižší než na jaře, ale i když bylo hodně plno, pořadatelé čekali zjevně víc. Není každý den posvícení a někdy holt jenom pěkně vydělají a mastit kapsu si budou jindy. Soubor, až na klávesové nemluvně, už byl ve formě a výkon byl dobrý.
Tento týden se změnila e-mailová adresa Mogulu. Nyní je cernik.v@prl.czn.cz. Ta stará sice funguje taky, ale nová je domácí.

27.9.
V pátek jsme hráli v Tuněchodech. Postavit slušnou scénu místo basketbalového koše je nadlidským úsilím, ale poprali jsme se s tímto úkolem čestně, bohužel na úkor čtvrtiny sálu. Je až s podivem jaké úsilí věnují někteří pořadatelé kapele a jejímu prostředí. Tuněchody jsou toho zářným příkladem. Nejdříve vylítla dvakrát elekrika na sále, to je nazajímalo vůbec, pak několikrát v celé sokolovně a to i při mluveném slovu, a že by se nějak honili, kdepak. Měli zapnutej elektrickej vařič, konvice a na tváři úsměv ve stylu - to nás nezajímá. Omlouvá je snad četnost zábav (dvakrát do roka) a nostalgické vzpomínky na Elán za socialismu. Jinak lidí bylo plno a soubor hrál docela dobře, i když se Boban ožral jako prase a při stěhování v závěru ho zavalila basová bedna.
V sobotu jsme hráli v Soptnici. Tam udělat scénu je snad horší než v Tuněchodech, ale alespoň si pořadatelé kapely váží. Návštěvnost se oproti minule zvýšila a soubor, tentokráte dost dobře hrající, následoval Bobanův páteční výkon a ožral se též dosyta.. Vysledky tohoto opojení jsme vychutnávali celou cestu domů, a že byla sakra dlouhá.

zpět