Každej víkend ... ... v roce 1999 - první čtvrtka



4.1.
V pátek, 25.12. jsme hráli tradičně v Jeníkovicích. Jako každá Štěpánská kdekoliv, a s jakoukoliv kapelou, byla i tato narvaná, neboť všichni vyrazili se potěšit o svou radost z dárků vánočních se svými bližními. Pro Jeníkovice měla zábava nádech nostalgie, protože končila další kapitola hostinských v této obci. Jarda Lautrkranc točil naposledy. Hudebně se zábava vydařila a až na nějakou tu prasklou strunku a židli se vše odehrálo v mezích normálu. Jako dárek od nás dostali návštěvníci start zábavy již ve třičtvrtě na osm, což chvilku nechápali.
Netradičně v neděli , 27.12. jsme hráli v Úřeticích. Ač spousta lidí měla pondělí pracovní, bylo plno. Mirek záhájil upravenou Lunetickou koledou Dlouhá noc, po které byli všichni naměkko (smíchy), a pak se to valilo až do tradiční jedné hodiny. Do programu jsme vložili milou událost - náš bubeník Bohouš slavil narozeniny (pěknou kulatou čtyřicítku). Po skončení zábavy na nás čekalo vánoční překvapení. Na nějakého chlapce již zřejmě nezbyla (slečna), a tak si své komplexy a deprese léčil tím, že nám vypustil u Avie přední kolo, druhé už nestačil, zbyla v něm jen čepička. Byl to silácký kousek, ale i to je součást popularity, i když ta odvrácená. Děkujeme.
Silvestra slavil každý z členů souboru individuálně, neboť hlavní organizátor těchto chlastaček, Mirek, měl letos úplně jiné, rodinné, zájmy.

11.1.
Tento víkend jsme věnovali přípravě na nadcházející sezónu. Někteří doma cvičili, někteří cvičili v hospodě a někteří, třeba já, sledovali konkurenci.
V pátek jsem se s bratrem kapelníkem zúčastnil Mysliveckého plesu v naší obci. O konkurenci jistě nešlo, ale člověk si alespoň udělal obrázek, jaký je rozdíl mezi slušnou a bigbítouvou zábavou. Žádnej. Starší generace se zbourala úplně stejně jako ta mladá a že by dechovka hrála potichu, to bych netvrdil.
V sobotu jsem byl s Bohoušem v Úhřeticích na Motouzu, kde jsme se tradičně potkali s našimi techniky Královými. Hodnocení akce v dalších kapelách. Do Úhřetic taky dorazil Atrey z nevydařené zábavy v Licibořicích a libovali si, že jsme tam nebyli a nerozmázli je na internetu. Tak o tom to není. To, že nepřijdou lidi a zabalí se, se stává i jinejm kapelám a někdy většího formátu, než o kterých se píše na těchto stránkách. Ani Mogul není těchto privilegií předčasného návratu ušetřen, zejména při zkoušení nových, vzdálenějších míst.

18.1.
V pátek jsme vstoupili do nové sezóny zábavou na domácí scéně v Jeníkovicích. Poněkud nešťastně do ní vstoupil Boban, který cestou na zábavu vypadl se svým vozem Š120 z dráhy, poněkud ho poboural, a taky trochu poplatil Policii ČR. Bylo znát, že všichni doma pilně cvičili, protože dvouvíkendová pauza nebyla ve výkonu téměř znát. Zato noví hoteliéři se předvedli. Alkoholové zásoby dovezli na poslední chvíli, pak se opili a průběžně si dávali přes hubu a to chvílemi dost drsně. Nakonec zapomněli do rána zavřít pípu. Účast byla slabší, ale příjemná, protože po sobě lidi alespoň nešlapali.
V sobotu jsme hráli v Úhřeticích. Podle očekávání se dostavila komise od Motouzu, Atreye a možná dalších, aby nám oplatili naše návštěvy. Těžko říci, jaký byl odborný posudek, ale za laický hovořila příjemná návštěvnost a spokojené úsměvy pořadatelů, i když se nám místy i nedařilo. Mně taky. Zařadili jsme novou věc s názvem "Sráč". Nebylo to nejhorší, ale bude chtít ještě vypilovat, zejména v zapamatování textu.
Na závěr jedna smutná událost. Ve čtvrtek tragicky zahynul při autonehodě kytarista a zpěvák skupiny ATREY Zdeněk Murdych. Bylo mu 27 let.

25.1.
V pátek jsme hráli v Sezemicích. V nezvykle čistém a slušném prostředí (v sále se konají plesy) se nám líbilo a dokonce i dařilo, navzdory tomu, že nám zdechla část aparatury. Máme dalšího inženýra va kapele. Po zvukařovi se jím stal tento týden i Jarda - počítačový technik. Tolik chlastu jsme už dlouho neměli a je div, že jsme dohráli se ctí. Závěrečnou skladbu doprovodila hromadná rvačka, takže jsme dohrávali téměř před prázdným sálem, i když návšteva byla slušná.
V sobotu jsme jeli v rámci výměnných akcí do Chotutic u Peček. Hráli jsme tam napůl se skupinou Telegraf z Peček. Kulturní stánek je to monstrózní - velký sál s vysokým pódiem a mnoho přilehlých barů, salónků, kulečníků a heren. Zahajovali jsme jako první od devíti a hráli asi do jedenácti. Zřejmě jsme zaujali nejen diváky, ale i kapelu, neboť spolupráce bude pokračovat. Odveta za tuto akci bude 13.2. v Úhřeticích. Po skončení naší produkce jsme se věnovali zbytku inženýrského vkladu a hodnocení partnerského souboru, jež vám přináším v dalších kapelách. Někteří zhodnotili sami sebe k nepotřebě a tak jsme odjížděli o půl třetí, kdy zábava končila, k domovu.

zpět

2.2.
V pátek jsme hráli v Bítovanech. Hoteliér Láďa Šindelář nás přivítal přátelským úsměvem, pivem a vytopeným a kupodivu nezakouřeným sálem. Jeho předpověď se vyplnila, bylo příjemně plno a i náš výkon byl poměrně solidní i když nás zpočátku zaskočila nedobrá akustika jeviště. Asi o půl jedenácté se v rámci kontrolních návštěv přijel podívat Motouz, a jelikož byli kompletní, zavedli jsme okénko pro hosty - odehráli jednu sérii. Byl to dobrý nápad a lidem se to líbilo. Na závěr nám Láďa ukázal novou verzi letního parketu (protažený parket a nové pódium, které bude patřit k největším) a hvězdné obsazení letní sezóny (m.j. bratislavský Elán).
V sobotu jsme jeli na zasněženou vysočinu do Horní Krupé. Zpočátku to vypadalo, že zavedli nějaký nový systém zasedacího pořádku, protože při vstupu do sálu okapacitě 200 osob jsme napočítali jen 7 (slovy sedm) židlí. Při příchodu přadatelů se situace vylepšila, ale i tak bylo více stojících než sedících. Avizovaná chřipková epidemie okresu Havlíčkův Brod se návštěvníkům vyhnula, protože se víkendově věnují alkoholové prevenci, a tak bylo plno. Soubor byl taky ve formě a tak se zábava líbila. Pouze pilotní rif písně Hezký holky jdou přesunul Boban mimo předpokládanou harmonii a tak chvilku trvalo, než jsme se srovnali. O půl dvanácté nějaký pyrotechnik-amatér, vracející s z hornického Rumunska, použil v přísálí vedle jeviště slzný plyn. Kolektivně jsme si zaplakali, vyklidili sál a následovala půlhodinová pauza, kterou jsme zakončili hitem s názvem Pláč. Nevšední zážitek, ale nedoporučuji.
Sorry. Omlouvám se za jednodenní zpoždění. V pondělí jsem kompenzoval slzný plyn v Janských Lázních na sjezdovce.
Zábava v Jeníkovicích 19.2. s největší pravděpodobností nebude, protože hostinský skončil. Není ho škoda, nevěděl o čem to je, o čemž se mohli všichni přesvědčit na minulé zábavě - draho, bordel, zima, neochota a nakonec se poprali mezi sebou.

8.2.
Tento týden se Mogul nehrál. Vynechal jsem i předpokládané a možné návštěvy jiných zábav, neboť jejich učinkující jsem již představil a nepředpokládám, že se něco změnilo. Maximálně návštěvnost, ale ta není měřítkem kvality. Když mě totiž některé kapely uvidí, chytají se za hlavu a už se vidí rozmáznutý na internetu. Nemusíte, nikde jsem nebyl a zprávy budu mít až v pátek. O tom to není. Jsou kapely, které z tohoto povídání něco vzaly, a lepší se, pak jsou mistři zeměkoule, těm se nedá nic vysvětlovat, a nakonec tací, kteří necítí potřebu něco zlepšovat, i když chybu přiznávají, ale, jsou spokojení. Pak byl jeden umělec, který se mě ptal, jak to děláme, že nám to tak jde, že mu to musím později říct. Žádné později nebylo, protože se zpráskal jako prase a to vše na vlastní zábavě. To jsou ty detaily. Pak je tu ještě otázka ceny, kterou běžný návštěvník nezná. Některé kapely uvažují naprosto neekonomicky a chtějí za svou hru např. 6000,- Kč při návštěvnosti 120 lidí a vstupném 40,- Kč. Takové nemají šanci si zahrát, protože i tancovačka je obchod, na kterém musí vydělat všichni - pořadatel, kapela i hospodský a něco chce i OSA a obecní úřad. Optimální podmínky jsou, když je kapela oblíbená, není drahá, hospodský je levný a pořadatel, tedy vstupné, taky levné. Všem kapelám bych doporučoval sál v Čepí, kde si kapely pořádají zábavy samy a tím si udělají takové měřítko své ceny. Několik z nás (tedy kapel) tam již s úspěchem funguje, ale některým je to pod úroveň, pořádat si zábavu sami, nebo mají dost jiných her.
Na serveru rockových zábav jsem se dozvěděl, že jakýsi Vlasta Tamchyna, nyní hráč na kytaru u skupiny KAREN, zaskakoval v Mogulu na bicí. Šlo patrně o překlep, protože tento hráč nezaskakoval, nýbrž naskakoval, a to na dvou zkouškách, po kterých se dobrovolně sbalil a naskakování ukončil. Možná ze stejných důvodů hraje nyní na kytaru (pouhá domněnka).
Posunul jsem rozpis o další měsíc a chtěl vás pozvat do Úhřetic, kde hrajeme s TELEGRAFEM, hlavně kvůli tomu Telegrafu, protože to je něco novýho, co stojí za podívání, ale náš Jirka má zrovna 13.2. narozeniny, tak snad radši nechoďte.
Zábava v Jeníkovicích 19.2. určitě nebude i když hospoda provizorně o víkendech funguje a zájemci na další krachy se jen hemží, ale tentokrát se necháme přesvědčit, že jim jde opravdu o hospodu a ne o zlatý důl.

15.2.
V pátek jsme hráli v Licibořicích. Po týdenní pauze nám to docela šlo a vážnějších prohřešků proti harmonii jsme se nedopustili. Návštěvnost byla slabší, v Licibořicích všeobecný, klesající trend, a ucouraná, což lze vysvětlit nevídaným počasím, které ovlivnilo nejen tuto, ale i jiné zábavy. Pořadatelé měli na sále vytopeno na krásných 11°C, takže slabší povahy, nemající eskymácké předky, nevydrželi a předčasně odcházeli.
V sobotu jsme hráli v Úhřeticích s již minule avizovaným Telegrafem. Počasí bylo ještě horší než v pátek, a tak Telegraf, jedoucí z Poděbrad a Peček, vinou špatné navigace a závějí dorazil až ve čtvrt na devět, tedy o hodinu později než bylo domluveno. O půl deváte nastoupili a nezklamali. Výběrem skladeb, nasazením a podáním je to úplně o něčem jiným, než je zde zvykem. Parket se při jejich produkci částečně naplnil, což svědčí o kladném ohlasu, i když převládal nevděčný názor na předkapelu: My jsme přišli na Mogul a nějakej Telegraf nás nezajímá. Vystřídali jsme se přibližně o půl jedenácté a delšími bloky jsme se snažili nespokojencům zrátu nahradit, dílem i tím, že se hrálo do půl druhé, což je v Úhřeticích neobvyklé. Narozeninový syndrom se nepotvrdil a dohráli jsme se ctí, i když broskvová tekla proudem. Představili jsme novou věc s názvem "Proč se jen bát" a docela se líbila.

22.2.
V pátek jsme nehráli a jelikož počasí nebylo z nejlepších, nedal jsem se zlákat na jedinou v úvahu přicházející zábavu, t.j. Profil v Úhřeticích. Ne tak naši Králíci a Bohouš, a tak by se výše uvedená zábava dala v kostce shrnout asi takto: dobrý výkon, výborný zvuk a slabá návštěvnost. Návštěvnost dle našeho názoru padá na vrub nového experimentu úhřetických pořadatelů zavést systém pátek - sobota. Bude málo lidí v pátek i v sobotu. Podobný pokus měli vloni na parketě v Bítovanech a letos již striktně dodržují pátky, neboť efekt se nedostavil. Bude přeúhřeticováno.
V sobotu jsme hráli v Sopotnici. Obavy pořadatelů z nízké návštěvnosti vzhledem k nedaleké známější konkurenci se rozplynuly a my jsme posunuli účast na zdejší obvyklý průměr. Hudebně se nám též dařilo, pouze praskající struny a několikanásobný výpadek elektrické energie narušily plynulý chod zábavy. Jednu skladbu jsme začínali třikrát a vždy se setmělo ve stejném místě. Návštěvníci si již zvykají na jim zprvu neznámé tituly a nevyžadují "kabáty". Vysvětlili jsme jim, že jsme s Kabáty uzavřeli dohodu, že my nebudeme hrát jejich věci a oni naše. Zanechali jsme dobrý dojem, nadšení a obdiv pořadatelů nebral konce. Konec to vzalo o půl páté v cíli a já jsem v šest vstával na hory.
Příští víkend nové zprávy nebudou, neboť po zábavě v Čepí odjíždíme (někteří) na týden na hory a vracíme se v sobotu na zábavu do Úhřetic. News budou v pondělí 8.3. i s rozpisem na květen.

Jak už bylo uvedeno na serveru rockových zábav MUJWEB došlo k nepochopitelné ztrátě dat a dnes jsem zjistil, že i na našich stránkách se objevily data o týden zpátky. Za server MujWeb se omlouvám a snad se mi to podařilo aktualizovat.

zpět

8.3.
V pátek 26.2.jsme hráli v Čepí. Konkurenční plakáty posílající nás někam na Seč se neobjevily, a tak byla účast hojná. Dokonce se nepotvrdily ani obavy z Katapultu hrajícího v Úřeticích. Zřejmě, ač stoprocentně hrající, dnešní generaci již mnoho neříká, své vykonala i výše vstupného pohybující se nad hranicí 100 Kč, což je o několik piv nad obvyklý tarif. Hudebně se nám dařilo, pouze náš frontman Míra si s přibývajícím časem přecucal karburátor a závěrečná, snad čtvrthodinová, suita Každej víkend byla sbírkou blábolů bez jakýchkoliv souvislostí při které odcházeli i ti největší vytrvalci.
V sobotu 6.3. jsme hráli v Úhřeticích. Závěje ani nepochopený Telegraf se nekonaly a tak byl stánek pěkně naplněný. Na stranickou návštěvu přijela část Profilu a Atrey v novém složení, který se stal osudný našemu kytaristovi Jirkovi. S kapelníkem Vojtou doplnil již dost vysokou hladinu alkoholu nad bezpečnou mez a bylo to znát hned od prvních tónů. Některé skladby mu vyloženě nesedly, ale v druhé půlce zábavy se docela srovnal, aby se po skončení se umrtvil nadoraz. Až na tento minel se zábava docela líbila, jen uklízející pořadatelé mumlali cosi o prasatech.
Příští víkend nehrajeme, neboť někteří jsme na lyžích v Rakousku, někteří v Jeseníkách a někteří na tancovačkách.
Velikonoční Heřmanův Městec se ruší z důvodu obav sokolů o parkety a přesouvá se na některé nepříliš vzdálené místo.

15.3.
Právě uplynulý víkend jsme nehráli a jelikož jsem byl mimo, tak nemám ani kritické a ani pochvalné informace z rockových východočeských pódií. V Rakousku na lyžích bylo krásně a je to o trošku lepší než ve Vápenném Podole.
Velikonoční neděle se losuje mezi stánky Jeníkovice a Čepí. Z kapacitních důvodů má navrch Čepí i když tam trošku vázne obsluha u nálevny.

22.3.
V pátek jsme hráli v Bítovanech. Soubor se nezalekl čtrnáctidenní pauzy a navzdory pravidlu o hledání tónů a harmonií předvedl solidní výkon, dokonce i bez alkoholových výpadků. Návštěva byla solidní, pouze ukrutně ucouraná. Asi všichni museli nejdříve shlédnout Hospodu na TýVý NOVA a pak vyrazit do opravdický, bítovanský.
V sobotu jsme hráli v Čepí. Už osmá hodina naznačila, že bude narváno. A bylo. Začali jsme sice trošku se zpožděním, protože jsme oživovali polámanou světelnou techniku, ale jelikož Jirka hlídal čas přestávek, tak jsme vše dohnali. Bylo sice pár úniků, i já jsem vypadl v nejméně vhodném okamžiku a několik míst si musíme ještě vyjasnit, ale jinak dobrý. Snad jen zvukař zpočátku testoval ušní komisi tak, že drnčela i luxferová okna. Jediní, kdo neměl z dobrý zábavy až takovou radost, byli hostinští, kteří byli uštváni a na velikonoce se vůbec netěší.
Velikonoční neděle bude definitivně v Čepí.

V oblíbených serverech přibyl koutek Uhřetického kulturního stánku. Dost dobrej nápad. O víkendu jsem toto konzultoval s autorem Jirkou Netolickým z úhřetické pořadatelské služby. Je to zatím jenom základ, ale nápadů na rozvedení je spousta, nechme se překvapit.

Další kapely byly doplněny o personální drobnosti.

29.3.
V pátek jsme hráli v Hlinsku. Byla to první letošní hlinecká zábava po nekonečném maratónu plesů a tak vedoucí pořadatel očekával hojno návštěvníků. Na sále nás čekalo malé překvapení - kolem dokola sálu byla namontována světelná diskotéková konstrukce třímetrové výše a na okraji jeviště se tyčil nefalšovaný hrad i s cimbuřím. Obojí bylo připraveno na jakousi sobotní šou, vyrábělo se to už v týdnu a my jsme se s tím museli vyrovnat, což se nám zdařilo, pouze konstrukce trošku překážela ve výhledu na kapelu, protože byla nižší než naše rampy. Výkon souboru nebyl z nejlepších, hlavně bubeník nás trochu mátl svými výklady skladeb, a Boban měl zapůjčenou náhradní kytaru (svoji opět vylepšuje), se kterou mu váznul dohmat. Ale bylo to v normě. Účast byla ukrutně ucouraná (courali se i po půlnoci) a i když nebyla nejhorší, v obrovské hlinecké hale bylo poloprázdno (v Čepí by při této návštěvě bylo bylo narváno).
V sobotu jsme hráli v Tuněchodech. Sokolovna s vytrčenými koši na basket a s jevišťátkem tak pro tři hráče (Elán se na něj údajně vejde kompletní), které se při pokusu o posunutí rozsypalo na více částí, nám dala trošku zabrat, ale srovnali jsme se do vymezeného sektoru vcelku slušně. Akusticky se tato tělocvična nejevila nejlepší, ale jelikož počet návštěvníků prudce stoupal, ozvěny se tlumily. Hra se dařila o mnoho lépe a díky odpolední zkoušce se počet konfliktních míst minimalizoval. Lidí bylo přeplněno a jen díky pěknému počasí, kdy byla část venku (bylo aktuální datum "dítě 2000"), po sobě nešlapali. Ale i tak pořadatelé vzpomínali - jó, v sedumdesátýmosmým tady bylo na Elánech pětset lidí. Trošku vypadli z reality a měli ještě máslo za 10 Kčs.
David Bureš , druhý kytarista Framalu, odchází do Elánu. Jelikož redigoval http:// stránky Framalu, asi zaniknou a možná vznikne stránka Elánu.

zpět