V sobotu jsme hráli v Dolním Bezděkově. Po loňském prologu v nově otevřeném bigbítovém kolbišti jsme přidali druhé kolo. Návštěva byla více komorní než o vánočních svátkách a jak glosoval hoteliér Láďa, lidi se nový sál nenaučí po čtyřech zábavách, ale tak po třech letech. Soubor hrál v novém faceliftu ve dvou rozměrech. První byl vizuální, neb jsme zrušili polohu na bidýlku v přísálí a hru koně našíř, tedy na šířku sálu, ale postavili jsme se na zem do čela sálu proti dveřím. Příchozí do sálu tak nehledali kapelu schovanou bokem, ale měli ji přímo před sebou. Druhý rozměr byl zvukový. Kapela po dvou testovacích akcích na vlastní aparát zrušila odposlechové reproduktory a přešla na bezdrátový odposlech se špunty do uší. Tentokrát jsme novinku vyzkoušeli s externím zvukařem Patrikem, který byl přímo nadšen. Zvukově nesrovnatelné. Ale aby to zase nebylo tak dokonalé, každý z muzikantů si během večera vybral svoji slabší chvilku pro pobavení kapely i publika. Pěknou tancovačku jsme zakončili kousek po druhé.
22.4.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli ve Starém Mateřově. V tomto sále jsme hráli naposledy před deseti lety, na podzim 2009. Tenkrát bylo uspořádání jeviště poplatné diskotékovému faceliftu, bubeník byl nejníže, ač seděl na praktikáblu, a ostatní pomalu u stropu, takže nadšení nemravové mohli koukat kytaristce Soně pod sukně. Nová rekonstrukce sálu byla nepřehlédnutelná. Zmizel strop a sál je taková stodola, ale s vynikajícím zázemím a přilehlými prostory, včetně venkovního posezení. Návštěva byla překvapivá a pěkně velikonoční. Soubor hrál v dobré pohodě a nalákal první nedočkavce hned v s prvními kusy. Skvělou zábavu jsme zakončili těsně na druhou.
V neděli jsme hráli v Chotěboři. Pomlázková v Chotěboři bylo vystoupení skupiny Turbo, které jsme dělali support, neboli předehrávku. Kapela Turbo se svým technickým týmem má zažitý systém, kterak zkrátit dobu střídání na minimum a to tak, že postaví a nazvučí vše dopředu. A to dokonale, neb přitom přehráli snad půl repertoáru. Do zbylého místa na jevišti se nasoukal náš soubor a jelikož jsme kluci tenký, vešli jsme se. Náš čas byl od devíti do půl jedenácté a rozpůlili jsme jej jednou přestávkou. Aby to nebylo tak jednoduché, hned v prvním kusu praskla Jirkovi struna a tak jak to jindy jde vyservisovat rychle, teď to nešlo a nešlo až do třetí věci. Naštěstí máme dalšího kytaristu Martina, který kytarová sóla vystřihl s prstem v nose, a když Jirka naskočil, prst si vyndal a jel dál. Přestavba na Turbo byla opravdu rychlá a za necelou půlhodinu to legendy roztlačily. I v začátcích Mogulu se v repertoáru mihly věci od této kapely: Chtěl jsem mít, Křídla racků, Milion, Nedej lásko na pomluvy a další. Přehráli všechny a Chtěl jsem mít byla finálovka jako třetí přídavek po dvouhodinovém setu. Byl to hezký zážitek a vzpomínka, jen těch návštěvníků by slušelo víc.
Každoroční pojednání o zábavě a velikonočních tradicích v souvislosti s popůlnoční šukačkou vyšlo tentokrát na prázdno, protože jedinou pomlázku jsme měli my a Turbou o půlnoci fakt nezastavilo.
Zábava příští sobotu 25.5. v Bítovanech je ZRUŠENA. Podobně jako loňská akce 4 legendy, které se nakonec zúčastnil jen Mogul, i tentokrát začala dělostřeleckou přípravou před půl rokem: Pořadatel: dejte na stránky 25.5. že hrajete s MetalJanem. MetalJan: jakto že si dovolujete dát na stránky, že hrajeme, když my o tom nic nevíme. MetalJan vymazán. Pořadatel: už je to domluvené, dopište tam MetalJan. Po půl roce, 10 dní před akcí - pořadatel: MetalJan v sobotu nemůže, dáme to na pátek. Mogul: my v pátek nemůžeme, půl roku rezervujeme sobotu. Pořadatel: bude to v pátek.
Slovy klasika parafrázujeme asi takto: Tak já jsem to celé pozorně vyslechl. A vyvodil jsem z toho ten závěr, že bude-li ještě někdy příležitost a já budu požádán, o nějakou další akci, že se vám na to vyseru. Profesor Šustr v Cimrmanově hře Přetržené dítě v semináři Dobytí severního pólu.
26.5.
Tento víkend jsme nehráli. Sice jsme to měli v dlouhodobém výhledu, ale z důvodů uvedených níže to nějak nevyšlo.
Zábava 8.6. v Heřmanově Městci je zrušena. Důvodem je jakási interní vyhláška města, která je buď nová, nebo byla opomenuta. Výměnou nám byl nabídnut červenec, tak řešíme, zda se do něj termínově vejdeme.
V sobotu jsme hráli v Trnávce. Naše čtvrté zastavení v tomto krásném areálu za komínem chvaletické elektrárny mělo oproti minulým dvě změny. Chyběly děti, žádný dětský den se nekonal, a bylo krásně. Až moc, protože se začínalo už v sedm. Soubor hrál první série poslechově a na plachost, protože za denního světla na parket nikdo nevleze (co kdyby ho tak někdo viděl). Do toho poslechu se neustále trousili cyklisté i pěšáci a pořadatelé neustále stavěli další a další lavičky, až vyčerpali zásoby do dna. Se setměním se zábava rozjela do plna. Skvělou akci jsme zakončili o půlnoci, místního to klidového času.
Náhrada za zrušený Heřmanův Městec je Hartecká pouť ve Vrchlabí. Pro místní je to něco jako Heřmanoměstecká pouť - louka plná atrakcí. Heřmanův Městec bude v pátek 26.7.2019.
9.6.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli ve Vrchlabí v Motorestu Harta na místní vyhlášené Hartecké pouti. Čas od času se nám přihodí takový vlastivědný poznávací výlet, tentokrát krásné podkrkonoší, či spíše brána do Krkonoš. Hartecká pouť je vezdejší velká akce, kolotočů a atrakcí nepočítaně (na fotkách je jen polovina, ta louka byla ještě jedna), dvě hudební akce, z nichž jedna byla naše v Motorestu Harta. Celý týden se licitovalo, zda dát akci ven (počasí bylo na Krkonoše luxusní) nebo jako vždy dovnitř. Zvítězila vnitřní varianta, protože pro exteriér byla značná časová a hluková omezení (kolotoče jely do jedenácti). Sál velikosti oteklé kuchyně se nakonec hodil, neb venku se sakra ochladilo. Soubor hrál opravdu pouze poslechově, a to pro pár lidí v kuchyni a hlavně pro sedící venku. Teprve tak v jedenáct se to nahrnulo dovnitř a v koncovou jednu hodinu byli tanečníci v nejlepším a divili se že je konec. Byl.
16.6.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Hlinsku Blatně na Cihelce. Krytý parket na Cihelce byla taková klidná jistota, neb celotýdenní tropická horka měla vrcholit bouřkovou sobotou. Vrcholila. Ač všechna radarová data na mobilech signalizovala, že to půjde těsně vedle, bouřky měly záběr skutečně široký. První výplach byl kolem osmé, aby odradil váhající. Do toho ještě stávkovala elektrika, neb v obci se z důvodu rekonstrukce umenšil počet trafostanic ze dvou na jednu, a ta nestíhala. 180 voltů je skutečně málo. Teprve kolem půl deváté se energetický deficit snížil a zvukařovy pojistné obvody povolily produkci. Soubor hrál v pohodě a roztančil první nedočkavce vzápětí. Návštěvníci se stále trousili a nakonec to nebylo tak špatné. Druhý výplach přišel o půl dvanácté a byl opravdu velmi mokrý. Jako by to lili kýblem. Záverečná dešťovka byla o půl druhé, již ne tak masivní, ale také výživná. Ten večet byly nekryté lavičky opravdu jen na umytí. Pěknou sprchovou akci jsme zakončili ve dvě.
23.6.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Miřeticích. V této vísce jsme hráli naposledy v roce 2013. Areál se nezměnil a je stále krásný. I jeviště se nezměnilo, je stále malé, takže jsme se tam skládali jako sardinky. Návštěva byla velice komorní a potvrdila slova pořadatelů, že se to schází dlouho. Díky paralelním akcím v okolí se to sešlo poskrovnu. Soubor hrál dlouho poslechově a jako vždy byl parket nejvíce akční až ve finále. Pěknou akci jsme zakončili ve dvě.
29.6.
V pátek jsme hráli v Koldíně. V této obci jsme hráli naposledy v roce 1993 a spolu s nedalekými Chleny patřil v té době ke stálicím v rozjezdu kapely. A jak někteří příchozí poznamenali, bylo to takové setkání po 26 letech. Přírodní areál s opravdickým parketem z prken ozdobeným břízkami v krásném údolí dával tušit, že to nebude jen tak. Nebylo. Do údolí nalezla ukrutná zima, že se kroutily i malíčky u nohou. Návštěva byla velice pěkná a hned zpočátku taneční. I když silný chládek donutil k rezignaci nemálo účastníků, silné jádro vydrželo do závěrečné druhé ranní. Vynikající akce.