Každej víkend ... ... 2003 - třetí čtvrtka



13.7.
V pátek jsme hráli ve Vepříkově. Premiéru měl tentokrát zbrusu nový lak naší renovované Avie. Už je opět krásná bílomodrá. Zato nám zmrzl úsměv při příjezdu do Vepříkova. Areál za hospodou (v případě deště je hned po ruce suchá varianta) byl sice příjemný, leč jeho rozměry byly poplatné historii. Menší hrací boudu bychom těžko hledali a neoblíbené jeviště v Dědové začalo být vychvalováno. Nakonec jsme tam z obtížěmi vmačkli aparaturu, světla silně ostrouhali a vešla se tam i kapela. Když dali čtyři lidé ruce v bok, byli ode zdi ke zdi. Oč bylo menší prostředí, o to byli skvělejší pořadatelé, ač návštěva nabyla z největších. V podstatě odpovídala rozměrům areálu. Hlavní odliv způsobily noční hasičské manévry v nedalekých Habrech, kam odjeli i místní. O to víc areál zhoustl po půlnoci, kdy se několik družstev vrátilo. Soubor hrál úměrně rozměrům jeviště a nezvyklé akustické slyšitelnosti a také podovolenkové rozjařenosti, ale dohrál se ctí a bez výrazných problémů. Příjmným bodem občerstvení, nejen pro kapelu, byla nabídka výborných bramboráků, jež už jsou k vidění málokde.

V sobotu jsme hráli v Otradově. Po několika letech, kdy na Otradov, ač krytý, většinou pršelo, bylo tentokrát krásné počasí, i když rosničkáři hrozili úpně něčím jiným. Návštěvníků zavítalo tentokrát hojno, byli velmi taneční a vytvořili výbornou atmosféru. Soubor hrál již v mnohem větší pohodě a na překážku byla jen rozvojněná prkna jeviště, jež při nekontrolovaném pohybu muzikantů rozkmitala některé části aparatury do krizových situací. Další drobnou překážkou bylo velmi rozjařené obecenstvo, které počas večeře dostalo u nálevního okénka našeho Míru do méně použitelného stavu, a tak jeho vyjadřovací schopnosti a textová paměť utrpěly velkou újmu. Konec krátce po druhé už pro něj byl spíše utrpením. I ve zdejším občerstvení příjmně překvapila dříve hodně vídaná komodita. Měli výborné topinky s česnekem i s přídavnými ingrediencemi.

20.7.
V pátek jsme hráli v Převýšově. Krásný parket na hřišti u lesa nás přivítal po několika letech, kdy jsme provedli první nesmělý pokus, ovšem s nevalným výsledkem. Tentokrát to bylo mnohem lepší, areál se pěkně zaplnil, ovšem jeho kapacita by snesla i více. Premiéru v Mogulu měl nový řidič Honza, druhý toho jména v kapele. Soubor měl slabší den. Míra byl zdravotně indisponován a silně promíchal repertoár, kapelník si celý týden užíval ušní potíže včetně horeček a tak aby něco slyšel, hrál se sluchátky, a ostatní byli taky v útlumu. A tak některé kusy postrádaly tu správnou brilanci a Míra byl rád, že se prodýchal do finále kolem půl druhé. Stinnou stránkou bylo nalité pivo ve světelném počítači a převodníku. Od půlky zábavy jsme byli bez světel.

V sobotu jsme hráli v Sopotnici. Pro nového řidiče to byl křest ohněm, neboť Tomáš měl klasický nápad, který byl ještě podpořen faktem, že jsme nehráli zábavu sami. Jako host vystoupily Tři sestry revival. My jsme zahajovali od devíti do desíti, pak se přestavovalo a přibližně do půl noci hráli umělci z Prahy. Jak dalece se přiblížili originálu si netroufnu odhadnout, neb jej neposlouchám. Kostýmy měli jako v Čundrkántryšou u Mládka a jeli jako o život. Asi polovinu návštěvníků dokázali strhnou na taneční asfalt, ale celková návštěva nebyla převratná. Je to škoda, neboť areál a jeho zázemí bylo opět na špičkové úrovni. Po rychlé přestavbě jsme dohrávali do něco po druhé. Soubor hrál již o poznání lépe, hlasová indispozice a sluchátka se vytratily a i zvukař vykazoval pochvalnou srozumitelnost zvuku. Jen ty světla stále nešly, notebook se přemnuvit nenechal. Po zabalení a naložení následovala klasiká veselice, která se poněkud protáhla, aby si nový řidič Sopotnici náležitě vychutnal. Domů dorazili kolem deváté.

27.7.
V pátek jsme hráli v Boru u Chroustovic. Tento víkend pojala kapela jako dvoják s přespáním v Boru s patřičným obveselením a přejezdem na sobotní zábavu. Pořadatelé, kteří mají pro takovouto akci pochopení, byli náležitě připraveni a do konce zábavy někteří vypadali jako kapela. Soubor hrál vcelku solidně, ale kamenem úrazu byl kytarista Jirka. V týdnu podstoupil jakýsi lékařský zákrok, při kterém mu byla odstraněna chuťová nikotinová centra, aby přestal kouřit. Skutečně nekouřil, leč zákrok odstranil z jeho paměti i veškerá sóla, a tak byl výsledek tragický. Nezahrál snad ani jedno. A tak výsledek pro slušně zaplněný areál byl více než smutný. Nezachránil to ani opravený světelný počítač, který osvětlovači během zábavy horečně programovali. Styděli jsme se.

V sobotu jsme hráli ve Strašově. Po obědě v Edenu v Heřmanově Městci tam část souboru zůstala na hospodskou kulturu a zbytek se přesunul na Zlaté mělické písky dospávat probdělou noc a předstírat koupel. Podle toho taky vypadalo rozbalování a stavění aparatury. Zvukař, kde se zastavil, usnul, jiní usínali bez zastavení, a jiní se naopak vytrvale občerstvovali. Mimo byli dokonce i osvětlovači, kteří při instalaci odpálili exploze. Na Mogul ve Strašově až neuvěřitelně pěkné počasí přilákalo velmi slušnou návštěvu, která byla velice aktivní a taneční. Přijela opět i banda z Turnova s autobusem RTO oblečená tentokrát v železničářském se spoustou hodnotných darů pro kapelu. Soubor hrál velice solidně a předvedl jeden z nejlepších výkonů. Jirkovi se vrátila sólová mozková centra, jak se dodatečně zjistilo, jejich výmaz byl způsoben chlastem, Míra měl výbornou slinu a padala z něj jedna perla za druhou, i když v závěru už mlel z posledního, a ostatní se také překonávali. Krásným okamžikem byla přítomnost svatebčanů s pannou nevěstou, která tam byla "unesena", i když ženich přijel coby dup. Zahráli jsme jim sólo, při kterém udělali kruh okolo celého parketu všichni tančící.

zpět

3.8.
V pátek jsme hráli v Mladoticích. Jeli jsme obrněni loňskou zkušeností s místní "Benátskou nocí", leč opět nás překvapil parket. Byl čerstvě nakonzervovám vyjetým olejem nebo nějakou podobnou emulzí, takže celá aparatura, kterou jsme na parket vyložili, nám již jen tak nepromokne. Lešeňovková bouda pro kapelu se tentokrát moc nepovedla, pohybovala se všeni směry a všichni si připadali jak na surfu, každý měl v podlaze své oblíbené prkno. Jak už tak na vyhlášených akcích bývá zvykem, bylo velmi plno. Soubor hrál pátečně solidně, plovoucí podlaha vykonala své a také někteří neměli svůj den. Svůj den neměly ani horkokrevné hlavy návštěvníků, a tak po jakési větší rvačce kdesi mimo parket pořadatelé zábavu před jednou rázně ukončili.

V sobotu jsme hráli v České Třebové. Stadion FK "Pod Jelenicí" nás tentokrát překvapil novým jevištěm. To loňské nebylo k dispozici a tak jsme hráli na nákladním přívěsu. Byl prostornější než bouda v Mladoticích a také se hýbal jen jedním směrem, a to pouze při synchronizovaném pohybu kapely. Zvláštní bylo i obecenstvo. Do krásného areálu se totiž dostavily snad všechny ročníky, od dětí po babičky, a na taneční ploše, která také prodělala změnu, místo drnu byla šotolina, se proháněly snad i celé rodiny. Soubor hrál dost dobře a Míra předváděl zprvu poslechovému publiku svůj repertoár v celé své kráse. Objevilo se i pár drobných nesouher a dokonce svévolná změna repertoáru, kdy jsem omylem začal housti jinou věc, než měli v plánu ostatní. Zábava měla výborný spád až do závěrečné třičtvrtě na dvě, kdy už měli někteří členové potíže vyšplhat na přívěs.

10.8.
V pátek jsme hráli v Habrech. Krásný parket se v teplém večeru pěkně zaplnil a překvapivě mladou generací, která dala přednost živé muzice před pouštěči CéDéček. Pořadatelé, starší verze sportovců, již od prvního spuštění aparatury dávala vehementně najevo, že se musí hrát potichu. To je sice chválihodné přání, ale u rockové muziky těžko splnitelné, leč kompromis je spokojenost pro všechny. Soubor hrál na pátek dost dobře, jen Boban, jenž si pořídil nový kus nábytku, kombo Behringer s MIDI pedálem o velikosti polovičního piána, měl seznamovací úniky a programátorský stress. Mnohem větší stress měl ovšem zvukař, který neunesl nařízené utumení zvuku, zcela podlehl laciným destilátům, neuposlechl ani nařízení dostavivší se místostarostky, že hluk dole ve městě je neúnosný, a tak máme na příští rok o jeden parket méně. Je to zvláštní, ale místostarostka a pořadatelé mají na pořádání zábav v Habrech opravdu větší vliv než náš ožralý zvukař.

V sobotu jsme hráli v Mikulovicích. Pozorní čtenáři těchto News z pořadatelského mikulovického sboru se opět poučili. Světla se rozsvěcela s zhasínala absolutně bez připomínek a pivo Gambrinus se přesunulo přes hřiště hned vedle jeviště, takže na každé straně byl jiný druh. Vpravo Rychtář a vlevo Gambrinus. Souboj zpočátku jednoznačně vyhrával Gambáč, ale s přibývající tmou nově příchozí mířili po paměti k původnímu Rychtáři, a tak fronta se natáhla místy až na dvacet lidí, zato Gambrinus měl tak příjemné dva. Jediná připomínka byla ke stavu jeviště, které jsme si museli vypůjčeným koštětem sami zamést. Byla tam svinčík jak po prasatech a skoro se nám nechtělo věřit, že minulá zábava s Komunálním odpadem nebyla. Podle informací pořadatelů totiž Komunální odpad z důvodu kolísání napětí v síti odmítl hrát, a tak pořadatelé čekali, jak se k síťovým problémům postavíme my. Naštěstí nevíme, co je to kolísání napětí v síti, a tak jsme normálně hráli jako letos už dvakrát a minulých letech mnohokrát, protože jsme přijeli hrát pro lidi. Je to jako s tím čmelákem. Vědecký tým zjistil, že čmelák nemůže létat, protože má malá křídla. Čmelák o tom neví a klidně si létá. Soubor hrál dost dobře a zábava měla správný švih, i když lidi se trousili dost pomalu, ale když se dosyta vydováděli na chrudimské pouti, areál se zaplnil jako vždy, a návštěvníci krásně blikali novými nápady pouťových prodejců. Konec jsme trochu přetáhli, ale jelikož minulá zábava, povolená do pro nás zakázaných dvou hodin, se nekonala, bylo to tolerováno.

Zábava v Praseku 22.8. je zrušena. Pořadatel, jenž rozjel parket velkým rozmachem, zjistil, že mu nechodí lidi, a tak zrušil celý srpen.

Následující víkend je kapelní dovolená. Jelikož jsem mimo dosah internetu , aktualizace Newsu a Rozpisu se nekoná.

24.8.
V pátek jsme nehráli.

V sobotu jsme hráli v Heřmanově Městci. Tradiční pouťová zaskočila nás i všechny návštěvníky výší vstupného, která se inflačně vyhoupla na 100 Kč. Posléze se snad snížila na 60 Kč, ale tato kapitola o vstupném je již takovým každoročním koloritem městecké pouti. Soubor začal po týdenní pauze velice zdatně a zábava se rozjela správným pouťovým tempem. Stejným tempem se rozjeli i někteří hudebníci a tak již od půlky zábavy se stali na jevišti zbytečnou rekvizitou. Ani já nechápu, proč s námi někteří muzikanti vůbec jezdí, když je ve finále klidně nahradí pouťový medvěd ze střelnice, který ani nepotřebuje novou aparaturu plnou procesorů za 17 tisíc. Výsledek je někdy i lepší.

31.8.
V pátek jsme hráli v Bítovanech. Rekordní teplé léto končilo právě v pátek, a tak dešťové přeháňky doplněné svižným povětřím byly určujícím předpokladem ne moc povedené zábavy. Na druhé straně déšť zařídil narvaný parket, neb to bylo jedno z mála míst, kde nepršelo, pomineme-li děravou střechu nad ním. Soubor hrál dost dobře a jak už to po průserech, jako byl minulý týden, bývá, bez problémů až do finále. Do finále vydržela i většina dost dobře rozjetých a lehce omoklých návštěvníků.

V sobotu jsme hráli v Sedletíně. Zdejší parket postrádá bítovanské zastřešení, a tak deštík, jenž se uvedl na uvítanou, zmrazil na hodinu aktivitu stavění aparatury a navodil atmosféru meteorologického polemizování s místními znalci. Po hodině skutečně obloha začala nabírat modřejší nádech, začali se sjíždět první návštěvníci a tak jsme zvýšeným úsilím dohnali ztrátu a v devět před již téměř zaplněným areálem zahájili. Soubor hrál ještě lépe než v pátek, i když miniaturní jeviště nezaručovalo takové pohodlí jako v Bítovanech. Plný parket se výborně bavil až do závěru krátce před druhou, kdy si vesnice oddechla, protože parket je přesně v jejím středu.

zpět

7.9.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Závěr dřenického léta byl již lehce zimní. Příchozí, ještě teplým dnem vyletnění, záhy pobrali všechno náhradní oblečení a pak už nezbylo než zahřát se tancem, případně veselými nápoji. Obojí bylo v obležení hned od začátku. Soubor hrál na pátek dost solidně a vadou na kráse byly jen zvukařovy hvizdy, jimiž ve snaze o optimální zvuk jej neprakticky obohacoval. Ovšem jen místy. Dost dobrá zábava končila krátce po čtvrt na dvě po výrazně vyzývavých pohledech pořadatelů.

V sobotu jsme hráli v Mněticích. Hned po příjezdu jsme absolvovali školení od pořadatelů, kterak se chovat při příjezdu městské policie, ježto byla výrazným účastníkem minulé zábavy a snažila se mnětickým pořadatelům pěkně podkouřit. Repete se naštěstí nekonalo. Po pěkném dni byla zima snad ještě větší než v pátek a tak byla účast slabší než minule a dokonce chyběla i nezbytná rekvizita mnětických zábav, předkapela Deem. Soubor hrál ještě lépe a na závadu byl jen chlad rozlaďující kytary. Zábavu jsme na důrazné přání požadatelů ukončili krátce před jednou.

14.9.
Tento víkend jsme nehráli. Soubor měl plánovanou přestávku po ukončené parketové sezóně a připravoval se za zakouřené a zahlušené sály.

Kapelu MOGUL postihla drobná personální změna. Kapelníkovi již došla po heřmanoměstecké pouti trpělivost a pro opětovné porušení životosprávy (ožral se, že nemohl ani stát) vyloučil ze souboru Bobana. A tak se od příští zábavy hraje pouze s jednou kytarou.

21.9.
V pátek jsme hráli v Herálci. Zahajovali jsme podzimní sezónu v tomto vyhlášeném kulturním stánku, který má vše, co kapely i návštěvníci potřebují. Navíc, jako pozornost pořadatelů, byly na každém stole tácky s chipsy a tyčinkami. I návštěvníci se nenchali zahanbit a na úvodní díl se jich dostavil víc než slušný počet, hlavně díky propracovaným autobusovým svozům. Soubor hrál poprvé v úsporné sestavě jen s jednou kytarou a tak byl začátek dost rozpačitý a hodně nervózní. Repertoár až na dvě vyjímky zůstal nezměněn, některé věci znějí lépe a některé si musí ještě sednout, aby byly dokonalé. S přibývajícím časem se však nervy uklidnily a i když se místy objevovaly neplánované úniky, hra už měla správný zábavový švih. Potili se i světelní programátoři, kteří dvě hodiny aktivovali ztracená data na pohon kompletní světelné aparatury. Svoje si také vybrala skutečnost přechodu z parketů do sálů a v hlavě všem hučelo ještě když jsme doma usínali. Hráli jsme do odjezdu prvního svozu, kdy již bylo poloprázdno, neb nikdo neriskoval, aby mu autobus, jenž neparkoval přímo před kulturákem, ujel.

V sobotu jsme hráli na soukromé akci v Litomyšli. Sraz abiturientů po dvaceti letech si odvážně pozval bigbítovou kapelu. Průběh byl přibližně jako na svatbě. Malý zakouřený sál, kde i minimální aparutura znemožňovala verbální komunikaci, a tak většina lidí byla před hospodou a v teplém, babsko-letním večeru klábosila jak za těch dvacet let ..., pár lidí zajímala i hudba, a dokonce se našlo i pár tančících, kteří se přibývajícím časem zvolna množili. A tak se hrálo úsporně a soubor se snažil za přerostlými maturanty nezaostat. V konzumaci určitě ne.

28.9.
V pátek jsme hráli v Olešné. Pátek sice není pro zdejší stánek ten optimální den, navíc pořadatel hlásil nějakou konkurenční vyhlášenou pouť, ale i tak byla účast velice hojná a skotačivá. Soubor hrál statečně, ale zvukař měl tentokrát jasně navrch a zahlušil nejen sál, ale i jeviště, kde se odposlechy stávaly zbytečnými, a tak jsme kolikrát ani netušili, co vlastně hrajeme. S přibývajícím časem se však mistr zvuku uskromnil, my jsme slyšeli co hrajeme a posluchači místy rozumněli i zpěvu. Souhra souboru již byla nesrovnatelně lepší, i když některá nová bílá místa v některých věcech Jirku ještě trochu znervózňovala a místy vykolejovala.

V sobotu jsme hráli v Brzkově. Ve vzdáleném koutě jihlavské vysočiny, jenž se ještě více vzdálil neuvěřitelnými objížďkami, jsme měli obnovenou premiéru asi po osmi letech. Po příjezdu jsme zjistili nelehkého soupeře v podobě skupiny Arakain ve 4 km vzdálené Polné. Většina souboru propadla silnému pesimismu, avšak pořadatel byl v naprostém klidu, a tak jsme stavěli. Brzkovský sál je nádherný s vysokým prostorným jevištěm a příjemným zázemím pro kapelu a tak se scéna tvořila v pohodě. Návštěvníci se opravdu nehrnuli, ale po prázdnějším začátku se sál kupodivu zaplnil a všichni sledovali naše divadlo, neb byli neznalí a netancovali. Dost podstatnou příčinou jejich taneční zdrženlivosti byla zdejší krajová kabátománie. Jak nám později přiznal pořadatel, kdo nehraje Kabáty, moc se zde nechytá. Soubor hrál ve velké pohodě, zvukařovi sál dobře sedl a kapelu nerušil, a tak jediná vada na kráse byl polámaný parostroj, jenž ochudil výraz světelné scény. Sál se nakonec rozhýbal, ale nemálo kabátomilců, když zjistili, že je z nás nedostanou, odešlo. zpět