5.1.
Tento víkend jsme nehráli. První lednový víkend soubor pravidelně vynechává a celkově leden a únor bude velice děravý, neb je málo ochotných pořadatelů, mnoho zablokovaných sálů plesovou vlnou, několik maturitních plesů v rodinných kruzích kapely a začínající sezóna zimních horských sněžných sportů.
12.1.
V pátek jsme hráli ve Svojšicích. Mrazivá zima posunula odjezd o hodinu, neboť Avie si ani neškrtla a rychlá spojka musela dovézt náhradní baterii. Další překvapení nás čekalo na sále v kulturním areálu ve Svojšicích. Mlhavě jsme si jej pamatovali ze slavných Svojšických slunovratů a Letorostů před deseti lety, ale skutečnost byla ještě horší. Sál měl rozměry střední jídelny a sopotnická Plechovkova aréna, nazývaná oteklá kuchyně, je proti němu sokolovna. A tak jsme při vykládání dělili aparaturu na dvě hromádky, co se tam vejde a co musí zpátky. Tolik jsme toho zpátky ještě nenaložili. Se zbytkem jsme se poprali podle vzoru Davida Copperfielda, a tak se nám podařilo minimalizovat prostor pro kapelu tak, že něco zbylo ještě na návštěvníky. Ti se trousili poměrně záhy a v rozumném počtu, ale i tak jich polovina stála ještě před začátkem. Další slabinou kulturního stánku byla elektroinstalace, jež je navyklá na domácího DýDžeje s několika světýlky. Ač jsme jeli s nejmenším zatížením v historii Mogulu, zvuk na 40% a ve světlech místo 16300W bylo jen 6100W, vydržela jednu sloku a půl refrénu. Poté jsme se naším padesátimetrovým kabelem připojili na vychvalovanou zásuvku pro míchačku. Byla lepší, vydržela dvě a půl písničky. Tyto dva pokusy a následné připojení přímo do rozvaděče zdržely začátek skoro o hodinu. Tím trable s tmou a tichem skončily. Soubor hrál ve stísněném prostředí zdatně a nenechal se nešťastným začátkem zviklat. Zábava dostala správný švih a to až do závěrečné třičtvrtě na dvě. Za zmínku ještě stojí rozvážková a dovážková služba, kterou provádí pořadatel na zavolání svým vlastním autem a zadarmo.
V sobotu jsme nehráli. Byla první z maturitně-plesových odstávek.
19.1.
Tento víkend jsme nehráli. V pátek jsem se ještě proháněl po horách a v sobotu zašel, jako každoročně, na vyhlášený Myslivecký ples v naší obci. Kapela, jenž se loni učila teprve ovládat klávesový kombajn Yamaha, letos posílila o staronového bubeníka a vylepšila tak oblast polkových a valčíkových písní. U ostatních udával tempo kombajn a bubeník se přidával dle zručnosti a rychlosti. Komicky působily zejména hity bigbítových kapel (Argema, Premier) prezentované šedesátiletými staříky. Přišlo mi, že ani neví o čem zpívají, ale měli na to noty. Třešničkou na dortu pak byla tombola, jenž připomínala pověstnou Hoří má panenko. Začala absolutně ze zálohy, takže naprostá většina plesajících teprve hledala kupóny. Průběh docela šel, nějaké konflikty s barvou lístků, ale hajný-konferenciér se rozjel tak, že šla jedna cena za druhou až najednou došly a na poslední los zbyla ta hlavní, srnka, kterou zapoměl ohlásit. Jenže všichni čekali, že bude hlavní bod, a najednou se myslivci z jeviště vytratili a bylo po tombole. Nevyhrál jsem nic.
26.1.
V pátek jsme hráli v Olešné. Sál v Olešné byl větší, než jsme si jej pamatovali ze zábavy asi před šesti lety, ale jeho hlavní výhoda je nesporná. Stěhuje se zadními dvěřmi přímo na jeviště, a i když bylo uklouzáno na led a ještě padal sníh, bylo to natošup. Zábavy se zde začaly rozjíždět ke konci minulého roku a počet příchozích naznačoval, že úspěšně. Bylo příjemně plno. Sobor hrál vzpomínkově a pátečně. Ne vše se vždy vybavilo celé a ve správný okamžik, ale až do půlky zábavy byl výsledek dost dobrý. Pak si Boban přecucal karburátor a ve všech písních působil více než rušivě a velmi nestabilně a oč byl nemohoucněší, o to byl snaživější. Snaha vyvrcholila spánkem u sekané a s prsty od hořčice.
V sobotu jsme hráli v Úhřeticích. Obavy z rozběhlé plesové sezóny a z několika akcí tohoto charakteru v okolí se ukázaly být lichými, neboť bylo opět příjemně plno a velmi tanečno. Soubor hrál o poznání lépe a pro pamětníky a neznalé zařadil do repertoáru oprášené "Holka dej mu", "Možná že toužíš" a "Máme pivo", jež dostalo speciální závěrečnou úpravu. Provedení staronových věcí ještě nebylo úplně dokonalé, ale i tak bylo příjemným osvěžením. Pro rozjetý sál jsme přetáhli úhřetickou policejní hodinu a končili až o půl druhé. Co jsme postrádali na začátku jarní sezóny, byly úhřetické rozpisy zábav, které nikdy nechyběly. Skoro to naznačuje soumrak pravidelných sobot v tomto stánku.
2.2.
Tento víkend jsme nehráli. Proháněl jsem se v rámci pololetních prázdnin z vysokých kopců.
9.2.
V pátek jsme nehráli. Kapelník se učastnil maturitního plesu svého potomka. Zprostředkovaně v kostce naznačím, co tento kulturní zážitek obnáší. Kapela na pricipu karaoke, tedy jeden hráč na klávesy s naprogramovanými skladbami a několik zpěváků, slavnostní nástup několika tříd, desítky kamer a fotoaparátů, smršť drobných mincí (letos naposledy desetníky a dvacetníky) a maturanti uvedení ve stavu, proti němuž je bigbítová zábava dýchánek mateřské školy na zmrzlinovém poháru.
V sobotu jsme hráli v Chrasti u Chrudimi. Začátek byl poznamenán značnou nervozitou kytaristy Jirky, jemuž v krajském městě lupiči vyloupili automobil a přišel nejen o kostým a fotoaparát, ale hlavně o broskvovou. Naštěstí se trefil do dne, kdy kapelník slavil narozeniny a tak byla ztráta destilátu zcela eliminována, ba i překročena. Sál v Chrasti se plnil a zaplnil velice slušně a byl velice taneční, i když někteří dotančili, zmoženi nápoji, velice záhy. Soubor hrál poměrně solidně a zpočátku i odpovědně. Zařadil pětiminutovku z přáním a darem pro kapelníka, jímž byla nafukovací panna se třemi tělesnými otvory v pionýrském kroji, a také novou věc s názvem Memento, jejíž text je až nezvyklý v kontrastu s ostatním repertoárem. Novinka bohužel zaskočila i zvukaře, a tak text zůstal veřejnosti utajen. Odpovědnost za podpory kapelníkova narozeninového příspěvku se vytratila zejména z Míry, jenž byl od půlky zábavy již silně pod vlivem a do finále se dopotácel s vypětím všech sil. Pak už jsme jej téměř neviděli, pouze se odpotácel s jednou bednou do auta, aby se mohl prosmýknout do své pojízdné šatny. Bylo pochopitelně zamčeno a tak přidal ještě jeden díl aparatury.
Zajímavý návod jak protlačit svoje oblíbence na výsluní mezi hvězdy nabízí jedna nejmenovaná kapela. Když nejde Mohamed k hoře (kapela nikde moc nehraje a pro potřebný počet hlasů je neznámá), musí hora k Mohamedovi (kapela vám vleze až do prdele, tedy do mejlů a SMSek, ale vy to uděláte samozřejmě dobrovolně, jelikož jste slušně požádáni). Pro nás je daleko lepším pocitem dobře odehraná zábava, třeba jen pro padesát dobře se bavících lidí, než prestižní festival, kde naprostou většinu přítomných zajímají pouze hvězdy a regionální kapely jsou většinou za čuráky.
14.2.
Tento víkend nehrajeme. Strojový čas Mogulu si tentokrát vybraly jarní prázdniny.
Zajímavý návod jak protlačit svoje oblíbence na výsluní mezi hvězdy nabízí jedna nejmenovaná kapela. Když nejde Mohamed k hoře (kapela nikde moc nehraje a pro potřebný počet hlasů je neznámá), musí hora k Mohamedovi (kapela vám vleze až do prdele, tedy do mejlů a SMSek, ale vy to uděláte samozřejmě dobrovolně, jelikož jste slušně požádáni). Pro nás je daleko lepším pocitem dobře odehraná zábava, třeba jen pro padesát dobře se bavících lidí, než prestižní festival, kde naprostou většinu přítomných zajímají pouze hvězdy a regionální kapely jsou většinou za čuráky.
P.S: Byl jsem zase za blbce, "nejmenovaná kapela" mě nepochválila, a tak ted už je opravdu nejmenovaná. 23.2.
V pátek jsme nehráli, neb ještě dojížděly jarní prázdniny.
V sobotu jsme hráli v Kvasinách. Start se nevyvedl Bobanovi, který dorazil se svým vozem na základnu opožděn, a doháněl Avii až v sousední vesnici. Pochopitelně všem vynadal do blbců, že mohli chvilku počkat. Bohužel zapoměl na sebe, že mohl přijet o chvilku dříve. Po několika pátečních Kvasinách jsme hráli tentokrát v sobotu a na návštěvě to bylo velmi znát. O půl osmé sál částečně obsazen a zbytek míst rezervován. Soubor hrál poměrně zdatně, ale o úsměvné momenty na všech postech nebyla nouze. Publikum bylo zpočátku dost koncertní a poslechové, ale po zahřívací sérii velice potleskové, což zde nikdy nebývalo zvykem. Pak bylo velice taneční a alkoholem opojené a posílené tak, že v závěrečné skladbě ve třičtvrtě na dvě přišly na řadu svaly silných mladíků, kteří pak zápas dohrávali venku na sněhu.
2.3.
V pátek jsme hráli v Bylanech. Přívítal nás optimisticky naladěný hoteliér Láďa s předpovědí vysoké účasti a tak jsme ho za odměnu zapojili do vykládajícího aparaturního řetězce. Láďa se nemýlil, návštěva byla skutečně vysoká, na nás jedna z nejvyšších. Soubor hrál velice zdatně a nikdo se ani nenechal skolit veselými nápoji. Nejlepší byl Boban, jenž zcela minul z důvodu okna velikosti výkladní skříně začátek "Možná že toužíš", a když ani nápovědné papíry nezabraly, zmíněnou věc jsme vynechali. Už se zábava zdála zdárně vydařenou, leč se v závěru pokazila rvačkou v poslední písni. Rozvášněné skupiny pokračovaly v kontaktním sportu ještě dlouho po skončení zábavy a tak jsme balili se zpožděním, neboť parket byl obsazený rozpýřenými kohouty. Láďa překvapil i večeří. Byla rajská s knedlíkem a tak několik labužníků nejedlo.
V sobotu jsme hráli v Sopotnici. Narozdíl od pátku se zdejší pořadatelé o návštěvnosti nevyjadřovali nadšeně. Celkově to prý slábne. Měli také pravdu. Začátek byl velice prořídlý a první dvě série byly koncertní. Soubor hrál zdatně a prázdným parketem se nenechal vyvést z míry. Ani Míra. Ten se tím naopak dostával do správných obrátek a staral se, aby se sedící nenudili. Sál se postupně příjemně naplnil a zábava už měla správné obrátky. Opět jsme ovšem nemálo účastníků zaskočili koncem o půl druhé. Zdejší zvyklosti jsou asi delší, leč soubor všechny pozval na pokračování do Zanzibaru o hodinu později.
9.3.
V pátek jsme hráli v Olešné. Zábavovým smradem a zatuchlinou vonící sál dával tušit, že zde zábavy pokračují nezmenšeným tempem, a první návštěvníci krátce po sedmé to potvrdili. I když pořadatelé měli obavy z nějaké konkurence, do začátku již bylo plno. Soubor hrál statečně, leč Jirkovy struny Yamaha způsobovaly jednu nucenou pauzu za druhou, až jejich nešťastný majitel konstatoval, že s nimi končí. Další super minel byl v rokenrolech, kdy Míra po prvním docílil okna velikosti výkladní skříně, soubor se zasmyčkoval a ani Jirkova nápověda nepomohla. Tak se prostě vynechaly. A to byl Míra v té době i přes svůj svátek střízlivý. Do konce to ovšem stihl i s úroky.
V rozpisu Olešné se objevily dva Kabát revivaly. Kyvadlo z Chotěboře a Vijagra z Havlíčkova Brodu. Počet těchto kapel se stejným reportoárem úspěšně roste a tak je na čase uspořádat Kabát rev. festival na principu dechovkového Kmochova Kolína. 10 dechovek hraje to samé a v závěru všichni dohromady.
V sobotu jsme hráli v Úhřeticích. Narozdíl od pátku se zde návštěvníci courali opravdu pomalu, ale zato vytrvale, a tak byli pořadatelé velmi spokojeni. Soubor hrál o mnoho lépe, struny Yamaha praskaly nezmenšeným tempem, ale rokenroly byly již jak z partesu. Potěšila návštěva příznivců z Turnova, kteří tentokráte překvapili rekvizitami v podobě raket V-1 s potiskem Mogulu. Nakonec se z nich vyklubaly pěkné zásobníky na plechovkové pivo Svijan, které soubor po ochutnání uložil na horší časy, neb již měli někteří aktéři naváto a zejména Jirkova vánice byla v závěru již hodně slyšet.
Dnes na NOVĚ se v Rozjezdech ukázal nový Arakain. Je vlastně starý s novým zpěvákem. Píseň mi nepřišla moc přesvědčivá, na 70% koláček asi hodně nestravitelná, ale co mě přišlo při prezentaci metalu v televizi sporné, je zbytečnost některých nástrojů při reprodukci na běžných komerčních TV přijímačích. Basista byl dobrý jen na pohled, basa slyšet nebyla, a bubeníkovi by stačila tamburína s trianglem. Když jsem pustil TV do věže, tak už to bylo úplně o něčem jiném, ale kolik rozinek koláčku TV NOVA tuto možnost má? Pak si pod slovem "metal" představí běžný posluchač jen pózu a dlouhé vlasy.
16.3.
V pátek jsme hráli ve Vepříkově. Kdysi jsem do tohoto sálu zabloudil a mlhavě jsem si z něj pamatoval dva mohutné pilíře vedle jeviště. Byly tam. Šířka jeviště byla ještě menší než na nejútlejších letních parketech a tak se musela scéna silně improvizovat. Výška sálu také nebyla ohromující a tím zchudl i světelný park. Zato byl sál obložen zrcadly jako na zámku a kapela se poprvé viděla v zrcadle během produkce. Návštěvníků se docouralo tak akorát na zaplnění sálu, ale prostředek, který to měl zajistit, vyzněl jaksi do prázdna. Po vzoru Olešné i zde nasadili autobusový svoz. Jenže vyjel příliš brzy, do Veříkova dorazil už o půl osmé, údajně měl nepraktickou trasu, to neposoudím, a výsledkem bylo pět, slovy pět, cestujících. Soubor hrál ve stísněném prostředí zdatně, leč několik strých kamarádů udolalo našeho frontmena k nepotřebě, a tak rokenroly následovaly příkladu z Olešné a opět se nezdařily, a s přibývajícím časem vadl i ostatní repertoár. Na konci jsme ho již neviděli, což bylo příčinou rekordního zabalení a naložení.
V sobotu jsme hráli v Úmyslovicích. Měli jsme tu čest zahájit jarní sérii v tomto stánku, který je částěčně ze dřeva. Bohužel jsme se trefili do období mrazů, se kterými troje kamna na sále vedla nerovný boj, a tak možná někteří účastníci úspěšně založili pokračování chřipkové epidemie. Adeptů se sešlo mnohem více než při naší loňské premiéře a sál byl příjemně zaplněn. Soubor hrál zpočátku výborně a plný parket vyjadřoval spokojenost potleskem za každou písní, ovšem s přibývajícím časem jistota některých hráčů, opět Míry a v závěru i Jirky, klesala, i když potlesku neubývalo. Mistrova tlaková hladina vytoupala tak vysoko, že neustál ani notorickou odrhovačku Brikety, ale i ta byla vytleskána.
23.3.
V pátek jsme hráli v Rosicích u Chrasti. Tentokrát byl sál na začátku dost prořídlý a návštěvníci se courali dost dlouho a také se jich tolik nedostavilo, a tak bylo na jindy narvaném parketě pouze plno. Soubor hrál přiměřeně pátečně, stísněný prostor nesváděl k nějakým převratným výkonům, ba naopak. Úsměvnou chvilku si tentokrát vybraly klávesy, kdy jsem pomíchal motivy v písni Náhodou a nějak do toho nepasoval zpěv. Druhý pokus už byl podle pravidel. Soutěž Na sračky opět vyhrál Míra, jenž využil přestávku na večeři k mocnému trháku a stal se nedostižitelným. Ale soubor měl pro jeho obětování pochopení, řízek i s brambůrkama nasypal do igelitového sáčku a uložil mu jej do cestovní kabelky, aby i rodina skousla něco z umělcovy krmi.
V sobotu jsme hráli na Míčově. Obec na konci světa, hluboko v Železných horách, disponuje krásným sálem, i když mu chybí klasické jeviště a kapela stojí na praktikáblech volně ložených na sále. Konec světa nebyl až takový, neboť se sál příjemně zaplnil. Pro začátek sedícími, neb byla naprostá většina návštěvníků neznámých a neznalých, a tak zpočátku jen naslouchali. Soubor hrál tedy koncertně a pro nové publikum přednesl novinku s názvem "Vážně, no jo". Docela se povedla a to i po druhé. To již mistrovi docházel dech a jiskra, a závěr zakončil jen setrvačností. V poslední sérii již jen přitrouble seděl na jevišti a parodoval zpěv. Ve svém cikánském kostýmu připomínal připomínal zdecimovaného iráčana před svým domem po spojeneckém náletu.
30.3.
Tento víkend jsme nehráli. Soubor užíval plánovanou přestávku pro rodinné účely. Zprávy z cizích pódií nemám, neb jsem využíval slunné počasí a poslední zbytky sněhu.