Každej víkend ... ... 2001 - druhá čtvrtka



1.4.
V pátek jsme hráli v Rosicích u Chrasti. Příprava na start zábavy se nám trochu zpozdila, protože po dlouhé době nás, či spíše našeho zvukaře, potkaly technické problémy a teprve po hodinovém úporném boji s pájkou v ruce se kabely prošťouchly a amplióny se rozvášnily. Návštěva byla v tomto sále již tradičně mladá, poněkud ucouranější než minule, a již od prvních tónů velmi taneční. Kapela byla poměrně ve formě, někteří jedinci šli po tragických výkonech z minulého týdne do sebe a výsledkem byl na pátek velice solidní výkon. Pouze zvuk byl po celou zábavu ve stadiu vývoje a nebyl to správné ořechové, zjevně to byla pozůstalost počátečních problémů.
V sobotu jsme hráli v Rozsochatci. Tento sál pomalu aspiruje na nástupce proslulé bítovanské díry, do které se nikdo z nás, zejména v pěkném počasí, netěší. Nezklamal. Venku sluníčko a teplo, v sále zima, smrad od kamen, které se snažily vcelku zbytečně a dlouho nevětráno. Tentokrát vše fungovalo na první šlápnutí, pouze přestal fungovat Míra, kterého páteční zábava a odpolední zkouška poslala hlasově do autu. Bohužel indispozice vyšla opět na Rozsochatec, a tak stálí návštěvníci, kterých se sešel standardní počet, slyšeli zredukovaný repertoár, který byl posílen novým ploužákem s názvem "Prostá", posílené pěvecké party ostatními členy souboru a stoupající alkoholovou křivku Míry, který potlačoval indispozici sérií svařáků a grogů. Naštěstí se stoupající křivka křivka chlastu protla s klesající křivkou pěveckého výkonu až v samém závěru, a tak si sípajícího Mirdu retardu vychutnala už jen kapela při závěrečné večeři.

8.4.
V pátek jsme hráli v Čepí. Konkurence nasadila těžkého soupeře v podobě Alkeholu v Úhřeticích a také deštivého počasí. Na účasti to bylo pochopitelně znát, byla o něco nižší než je ve zdejším stánku zvykem, ale většina tanečníků si libovala, že je parket volnější a pohybově využitelnější. Ti, co přišli, však viděli nevídané a jistě dlouho neopakovatelné. Náš frontmen Míra zasvětil celý večer abstinenci, což bylo v minulém století asi jednou. Z důvodu nemoci našeho řidiče, který mu dělá taxikáře, použil k cestě na zábavu a zpět vlastní vůz. Soubor hrál poměrně solidně, jen Boban držel konzumační prapor vysoko nad hlavou a v závěru byl téměř nepoužitelný. Bohužel trapně střízlivý Míra se nedokázal na jeho některé jeho harmonie naladit, a tak za něj ve zpěvu zaskakoval Jirka. Oddechový čas si tentokráte vybrala píseň "Jsem zoufalej", která dostála svému názvu. Byla zoufalá. Největším zážitkem bylo závěrečné balení, kdy mnozí v údivu ustávali v práci a sledovali největšího lenocha Míru, který balil části aparatury, jež v životě neměl v ruce a nevěděl jak se balí. Šlo mu to jako by to dělal odjaktěživa.
V sobotu jsme hráli v Lupenici. Premiérově nás přivítala hospůdka kategorie miniaturních, ale útulných, s jevištěm menším než leckteré parkety, pozoruhodností bylo WC na fotobuňku vybavené ústředním topením. Návštěva, jak už to na průzkumných akcích bývá, odpovídala velikosti sálu a byla více koncertní než taneční. Prapor tanečnosti, a to již od první série, drželi stálí návštěvníci Plechovkovy Paegas arény ze Sopotnice, zejména banda z verměřovického Turecka a pak i sám hoteliér ze Sopotnice. Soubor, ač na malém jevišti namačkán jako tuňák v malé plechovce, hrál vcelku dobře, a již standardně připitý Míra byl v dost dobré formě, bohužel stále ještě nebyl zcela zdravotně fit a tak se opět náročnější věci vynechávaly. Po skončení zábavy a ne zrovna rychlém balení se při závěrečném posezení zvažovala možnost návštěvy Riviéra clubu ve Vamberku, ale po návrhu Míry "pusťte mě tam napřed a já vám to tam vyjednám" jsme vzhledem k jeho stavu tuto alternativu zavrhli a uspořádali tradiční pojízdný Mogul club v naší Avii, kdy se řvalo a leštila podlaha vzdorujícími jedinci až do Pardubic. 23.4.
!!! Radovesnice !!! v pátek 27.4.2001 se ruší. Sál zabral obecní úřad na veřejnou schůzi na téma "Plynofikace obce". Kdo chce, může přijít, vstupné dobrovolné, ale bez muziky. Sejdeme se v sobotu v Opatově(SY), případně v pátek v Kostěnicích na Motouzu.

22.4.
V pátek ani v sobotu jsme nehráli. Soubor měl plánovanou odstávku před dvouměsíčním maratonem. Nastálé volno využili někteří členové na návštěvu jiných zábav, aby se poučili, nebo poučili. V pátek jsme se sešli v Kostěnicích já, Jirka a zvukař Václav na Hombres beatu, já jsem před tím stihl ještě Markant v Žamberku a potom s Václavem ještě Eminenci v Kostelci. Společným rysem těchto vystoupení byla slabá účast a to i přesto, že každá zábava byla v úplně jiném okrese, a i přesto, že všechny kapely hrály výborně. Zřejmě to nebude jediná podmínka úspěchu, jak se mnozí muzikanti, ale i "hudebně chytří" návštěvníci domnívají, a svalují svůj neúspěch a neúspěch svých oblíbenců na úspěch ostatních, zejména Mogulu. Výbornou ukázkou této logiky o chcíplé sousedově koze můžeme najít v diskuzním koutku Kostěnického bigbítu. Dosud jsem se do diskuze nezapojil a ani se nechystám, jen je mi někdy některých diskutujících líto.


29.4.
V pátek jsme nehráli. Někteří členové souboru se připojili k manifesteční výzvě některých diskutujících na kostěnickém bigbítu "Půjdeme na jiné kapely a ne jen na Mogul" a zůčastnili se na Motouzu v Kostěnicích. Já jsem vynechal, a tak mohu potěšit ty, kteří se o sobě neradi něco dočtou, a zklamat ty, co to naopak rádi čtou. Děkuji také detektivní ústředně na výše uvedeném serveru za enormní úsilí na odhalení tajemného Vaška z Přelouče. Za sebe mohu říci, že já to opravdu nejsem. Vše, co bych tam uvedl, obsahují tyto stránky, a nadále platí, že jsem tam nepsal a psát nebudu. Trochu mi připadá zoufalé, že se diskuze a věcné příspěvky mění v hon na jednoho člověka, který si dovolil, jako jeden ze dvou, napsat kladný ohlas na Mogul, když se lovci nedokážou ani podepsat. Je typický odraz české společnosti, kde místo tvrdé a poctivé práce je pohodlnější závist a nepřejícnost.
V sobotu jsme hráli v Opatově. Opět se jednalo o akci z kategorie průzkumných, neboť jsme byli varováni, že ve zmíněné obci žádná zábava po mnoho let nebyla a plákáty leží spíše po příkopech než na vývěsních tabulích. Přivítal nás zbrusu zrekostruovaný sál s honosným nápisem "Klub mladých", ve kterém bylo všechno jako včera zakoupené. Židle, stoly, jeviště, barový pult a z podlahy by se dalo jíst. Naprostá škoda na bigbítovou tancovačku, i když byl na sále zákaz kouření, který naštěstí neplatil pro kapelu. Z tohoto důvodu byla nemalá část návštěvníků, kterých se docouralo přiměřeně k velikosti sálu, stále venku na schodech a inhalovala do zásoby. Soubor se na nevelkém jevišti, které bylo výbornou rozcvičkou na miniaturní boudy letních parketů, uvedl po čtrnáctidenní pauze vcelku solidně, i když se chyb a omylů nevyvaroval, ale dohrál se ctí. Premiéru měly Mírovy nápovědní texty ve formátu A4. Moc nepomohly a uvažuje se o formátu A3 nebo čtecím zařízení na principu kinofilmu. Vstřícnost a zájem pořadatelů byl opět velký, stejný jako na podobných akcích tohoto kraje, ve Verměřovicích, v Sopotnici a v Lupenicích, a ač ekonomická efektivita akce se rovnala nule, veselili se s námi ještě dlouho po skončení zábavy.

zpět

6.5.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Na první letní parket zvalo super počasí a i když rosničkáři zdvihali varovně prst, návštěvníci se začali valit v hojném počtu a lavičky se začaly hezky osypávat. Zahájili jsme nezvykle brzo, k všeobecnému překvapení zatím došlých, kteří se ale nedali se vyvést z míry, a parket se zaplnil s prními tóny. Ve třetí sérii byl již nabitý hlava na hlavě, protože začalo pršet a všichni hledali úkryt na zastřešeném parketu. Soubor hrál vcelku zdatně, snažil se vyrovnávat s přechodem na novou akustiku se ctí, leč zvukař byl poněkud z formy, a tak občasné troubení slonů ozývající se z aparatury narušovalo souhru celého kolektivu. Dešťové variace se opakovaly ještě několikrát za večer a tak pořadatelé byli poněkud rozmrzelí, neboť počet návštěvníků nebyl podle jejich představ.
V sobotu jsme hráli v Sopotnici. Ačkoliv jsme do daleké Sopotnice uháněli v pěkném lijáku, na místě nebylo po dešti ani památky, a tak potkávali spoustu turistů z akce "Pochod přes tři hrady", z nichž někteří dorazili i na tancovačku. Úvodem jsme shlédli přípravu nového parketu vedle hospody. Již se objevily nové dveře z parketu do sálu a začíná se pracovat na oplocení a hracím přístřešku. Návštěvnost byl spíše průměrná, leč tradičně velice taneční, a to i z řad ušlých turistů. Soubor hrál na zdejší podmínky dost dobře a sál byl stále ve varu, i když o přestávkách se vylidnil a prostor před hospodou měnil v letní parket. Ovšem kolem půlnoci i v Sopotnici zapršelo a tak korzo skončilo. Kolem druhé jsme zakončili a po rychlém nastěhování opět ožil Zanzibar u Plechovky. Nezřízený rachot a konzumace byly tentokrát vylepšeny o polévání sodovkou a někteří, zvláště inteligentní, použili i pivo. Avie ještě druhý den páchla jako pivovar.

8.5.
V pondělí jsme hráli ve Krouně. Netradiční termín a populární progresivní vstupné zaplnilo do deváté sál do posledního místa a tlačenice byla i na stání. Zajímavým řešení později příchozích byla instalace tří stolů přímo pod jevištěm, na kterých si po půlnoci ustlali a při závěrečném balení jsme je odinstalovávali velice ztěžka. Soubor, ač po víkendu unaven, zejména po Sopotnici, hrál velice zdatně, důkazem čehož byl potlesk několikrát za sérii, což nebývá na zábavách častým jevem. Pořadatelé se blýskli tentokrát večeří. Místo klasického hrnce s mogulášem byly plněné bramborové knedlíky s masem a se zelím. Mlaskali i vyhlášení gurmáni. Zakončili jsme krátce před druhou a jsa unaveni, po náročném nakládání, které se trochu protáhlo, neboť se hrál poslední sál a aparát se bude redukovat, jsme uháněli jako tiché salonní kupé k domovu.

17.5.
Server MujWeb vás zase jednou vypekl. Toto hlášení je mnohem vzdálené předpokládanému obsahu stránek:
""Vážený uživateli,
Vaše prezentace se nachází v části serveru služby MUJWEB.CZ, která dosud nebyla obnovena po technických hardwarových problémech serveru v uplynulých dnech. Obnovení všech prezentací a dat v plném rozsahu probíhá již za úplného provozu služby. Z důvodu delší časové prodlevy při replikaci dat jsme do plného provozu uvolnili prezentace již obnovené, kterých je zhruba 90 %. Zbývající prezentace, zhruba 10 %, na serveru MUJWEB.CZ budou průběžně obnoveny v nejbližších hodinách.
Ještě jednou se Vám omlouváme za způsobenou nedostupnost služby a vzniklé problémy. Děkujeme Vám za pochopení. ATLAS.CZ""
Mé pochopení je asi takové, že je potřeba přesunout stránky na jiné, snad odolnější, místo. Již tak několik kapel sídlících na MujWeb učinilo a tak bude během několika následujících dnů a týdnů v bookmarkách pěkná bramboračka. Za výše uvedené řádky se vám jménem Mogulu omlouvám a připravte se na změnu.

13.5.
V pátek jsme hráli v Bítovanech. Ve znamení pravě probíhajícího mistrovství světa v hokeji jsme si poprvé vyzkoušeli hru v oslabení. V poledne nám angína poslala našeho frontmena Míru na trestnou postel a tak jsme vyrazili poprvé bez něj, neboť jinou kapelu bychom již nesehnali. Oslabení bylo vlastně dvojnásobné, ale zvukařovu zaměstnaneckou nepřítomnost již máme vyzkoušenou a nebyla tak velkou překážkou. Účast posluchačstva byla velice hojná a více než dvojnásobná než na minulém Alkeholu. Zpočátku se návštěvníkům zdálo, že něco nehraje, či spíše nezpívá, ale vzali nečekanou změnu s nadhledem a parket byl plný již od první série. Soubor tentokráte dělal co mohl i nemohl. Zpíval Jirka za vydatné podpory všech ostatních včetně techniků, ale pochopitelně, neznaje dokonale text, což vlastně bylo srovnatelné s Mírou, a frázování, to nebylo úplně ono. Ale i tak byl parket za předváděnou snahu několikrát v potlesku. Premiérově jsme otevřeli okénko DoReMi, kdy si s námi zazpíval dvě věci odvážný návštěvník. Zkusili jsme i nápovědu "zpěvák na telefonu", ale měl bohužel schránku.
V sobotu jsme hráli ve Strašově. Jejich letošní první parket přilákal ještě více návštěvníků než v Bítovanech a my jsme si natočili osobní rekord. Soubor hrál opět v dvojnásobném oslabení, něco se vydařilo více, něco méně. Návštěvníci se opět nenechali zaskočit chybějícím Mírou a zaplnili parket od prvních tónů. Nutno přiznat, že to byla důležitá podmínka přežití, protože teplota po oba dny byla letním parketům notně vzdálena, což potvrzoval i Jirka, který celou zimu, i na sněhu, používal kraťasy, ale tentokrát navlékl dlouhé montérky. O půl druhé za neustálého vytleskávání heslem "Vy Míru nepotřebujete" jsme zakončili víkend s novou herní variantou, která byla nová i cestou domů, protože takový klid, kdy nikdo neotravoval a nerejpal, už dlouho nepamatujeme.

20.5.
V pátek jsme hráli v Pohoří. Celodenní déšť přetrvávající i po našem příjezdu a teploty ne nepodobné těm z minulého víkendu naznačovaly, že se žádné velké návaly konat nebudou. Na normálním letním parketu se obyčejně zabalí, ale zdejší technická vymoženost, zatahovací střecha na celým areálem o velikosti dvou tenisových kurtů, vlévala pořadatelům trochu optimismu. Ne tak návštěvníkům, kterých se docouralo opravdu poskrovnu a tak se jednalo spíše o komorní koncert, neboť jsme zde hráli poprvé a zvědavost vítězila nad zábavou. Soubor byl opět bez Míry, u něhož poslední diagnóza zněla "náběh na zápal plic", a tak se jen zdokonaloval ve zúženém složení. Nebolo to bohviečo, protože ztuhlé prsty měly do svižnosti hodně daleko, ale zpěvová náhrada byla opět lepší. Poprvé jsme odjížděli bez večeře, protože vztahy mezi pořadateli a občerstvovateli, kteří jsou jindy konkurenčními pořadateli, nebyly právě z nejlepších. Exceloval tentokráte řidič Milan, který o jeden ze stromů v areálu pootevřel Jirkovu ložnici nad kabinou jako konzervu.
V sobotu jsme hráli v Mněticích. Den byl jako vyměněný, prosluněný a po pátečním dešti ani památky. Zdejší areál na hřišti byl již připraven, stoly a židle rozmístěny na fotbalovém trávníku, což nás mile překvapilo, protože nikdo z nás neviděl ani plakát, a to nám později potvrdilo i mnoho zúčastněných. Docouralo se jich hojno a již od první série podupávali na tanečním betonu. Soubor hrál o poznání lépe, ačkoliv zima byla stejná jako v pátek, ale bouda pro kapelu byla lépe uzavřená a neprotahovalo tam jako na hřišti. I prsty běhaly lépe a tak se mnoho písní zlepšilo zejména v instrumentální oblasti, zaskočila nás pouze skladba "Všem se smát", kde Jirka minul závěrečný text, refrén se zasmyčkoval a protáhli jsme ho asi o osm kol. Večeře byla tentokrát výborná a dala zapomenout té nepovedené včerejší.

27.5.
V pátek jsme hráli v Dědové. Po loňské neúspěšné premiéře, kdy lilo jako z konve a akce byla zrušena, se tentokrát počasí vytáhlo a vytáhlo i značný počet návštěvníků. Někteří dokonce dorazili i najatým autobusem. Na jejich časný příchod mělo vliv i progresivní vstupné, které bylo zavedeno po vzoru Krouny: do 21:00 za 30 Kč a pak za 50 Kč. Areál u Dědové je v nádherém přírodním prostředí a má vše, co by letní parket neměl postrádat. Dřevěný parket, dostatečný počet laviček a stolků, dostatečný počet občerstvovacích stánků, kde se netvoří fronty a tak jedinou kaňkou je snad nejmenší hrací bouda, v jaké jsme kdy hráli, ale i tam jsme se vešli. Soubor hrál stále v oslabení, ale výkon byl opět lepší než minulý víkend a parket byl tempu již od první série. Tempo bylo tak vysoké,že někteří protančili i prkenný parket, který museli servismeni zatlouct náhradním dílem. Pro spokojené pořadatele jsme tentokráte hráli až do druhé hodiny a jelikož stěhování v areálu je ze svahu a na delší vzdálenost, značně se nám protáhlo a přijeli jsme zase za světla.
V sobotu jsme hráli v Mikulovicích. Při příjedu jsme měli asi dvacetiminutovou přestávku, neboť nám bránil ve vjezdu vůz čárového rozhodčího a na hřišti dvě pobíhající mužstva. Domácí zvítězili 2:0 a my jsme mohli začít vybalovat. Zde žádné zvýhodněné vstupné neplatí a tak se návštěvníci trousili velice zvolna, ale nakonec se jich docouralo hojno. Soubor předvedl solidní výkon a ti co byli zprvu zklámáni, že se Míra nezúčastnil, nakonec uznale pokývali a přidali se k plnému parketu. Diagnóza z minulého týdne, zápal plic, se nepotvrdila a chorobopis našeho frontmena se rozšířil o další lékařské tipy: chronická bronchitida, zánět žil, a nevylučuje se ani nemocniční vyšetřování. Naštěstí má jeho náhradník Jirka pouze chronickou broskvitidu.

zpět

3.6.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Ani naše druhé kolo ve Dřenicích nemělo s létem mnoho společného, zima byla ještě větší, a dešťový průvan přišel o dvě hodiny dříve než minule. Ale i tak se mnoho zábavníků nenechalo vyvést z míry, a ač nebyl areál zdaleka tak plný jako jindy, docouralo se jich dost. Ještě před začátkem zábavy jsme byli svědky konfliktu pořadatelů s domorodcem ze sousedství parketu, který zjevně nebyl nakloněn místním pátečním zvukovým explozím a dával to neskrývaně najevo. Naštěstí skončilo jen u slov a potyčka skončila jen mírnou strkanicí. Tak vyhrocený konflikt s odpůrci zábav jsme ještě nezažili. Soubor hrál již čtvrtý víkend v oslabení, dle stálých posluchačů opět se stoupající tendencí, jen se na některých technickách pasážích podepsaly ztuhlé ruce, neboť se teplota přibližovala vyhlášeným neoblíbeným Kameničkám. Nové diagnózy u našeho Míry se zatím neobjevily, v pondělí se má svěřit na vyšetření specialistům v pardubické nemocnici a nejradši by v pátek už opět zpíval. Ještě jedna pozoruhodnost, u něj nevídaná, již tři týdny nekouřil.
V sobotu jsme nehráli. Podle předchozí dohody s pořadateli v Sudslavě na Choceňsku došlo na krizový scénář, a zábavu jsme z důvodu zimy a očekávaných dešťů v sobotu odpoledne zrušili.

10.6.
V pátek jsme hráli v Bítovanech. Meteorologové se tentokrát trefili a pršet začalo ve třičtvrtě na devět. Zprvu nenápadně, ale po chvíli více než vydatně a s malou přestávkou vydrželo až do konce zábavy. Účast tedy odpovídala plně "letnímu" počasí, kdo to stihl do deště a kdo důvěřoval krytému parketu, který byl proto narvaný, leč celkový počet byl přibližně poloviční než minule. Kapela hrála stále v oslabení, i když už to bylo s účastí frontmena nahnuté, ale ten dal tentokrát na moudré rady manželky a víkend ještě věnoval rekonvalescenci a konzumaci docházejících prášků. Příští týden se již chystá doplnit sestavu do plného počtu. Soubor hrál lépěji než minulý týden, protože telota již byla letnější, ale v závěru Jirka již nevydržel čtyřtýdenní uvědomělou broskvovou zdrženlivost a v poslední sérii napodobil Míru v celé jeho kráse včetně tupého výrazu zabodnutého do papíru ve snaze rozluštit text. Při hře jsme si připadali jak pod okapem, neboť střecha nad kapelou, ale i nad parketem připomíná spíše cedník a nemálo věcí nám plavalo ve vodě. Při reklamaci to hlavní pořadatel, který se tentokráte blýskl chutnou večeří, svedl na hrající si děti. V Bítovanech mají zdatné děti, které dokážou scházet hřebenáče v pětimetrové výšce a nadělat tam dirky do vlnitého plechu.
V sobotu jsme nehráli. Jelikož jsou Rozhovice jen kousek od naší základny, dojeli jsme na místo a po hodinovém vyčkávání, zda déšť ustane, jsme akci rozpustili. Areál, který se pomalu probouzí a snaží se navázat na zašlou slávu, bude částečně zastřešen až na příští sezónu. Letos se jim s vypětím všech sil podařilo naposlední chvíli zastřešit útočiště kapely, které ovšem, jako v Bítovanech, také teče, ale je širší než sopotnický sál.

17.6.
V pátek jsme hráli v Lohenicích. Po několika deštivých víkendech začal tento až neuvěřitelně krásně a zábava měla nádech skutečně letní. Byli jedinci, kteří, ač neplánovaně, se dokonce vymáchali ve slepém labském rameni nedaleko parketu. Návštěvnost byla přiměřená Lohenicím, které nepatří k nejvyhlášenějším, a rozpory v řadách pořadatelů hasičů si všichni mohli přečíst vyvěšené na vratech areálu: kdo špatně hasí, bude platit vstupné. Jeden z jejich netaktických tahů byl, že se podobně jako před třemi lety nechali zblbnout mistrem Štěpánkem z Unisona a nasadili vstupné 70 Kč, a to i na všechny ostatní kapely, které stojí minimálně polovinu Unisona při stejné návštěvnosti. Příchozí u vstupu nechápali a podruhé se tam již nepohrnou. Soubor byl po měsíci konečně kompletní. Míra překvapil jako správný rekonvalescent a vytasil se dvěma novinkami. Nekouří, a to ani tajně, a nechlastá, pouze pije své červené na hlásek. Změna byla více než zřetelná. Zcela zmizely textové výpadky a náhradní bláboly a ve skladbách, které se bez něj nehrály, byl nejlepší, protože ostatní občas tápali a nezřídka vubec netušili, co se za názvem písně skrývá, leč, dohrálo se se ctí a trvale zahuštěný parket byl spokojen.
V sobotu jsme hráli v Habrech. Jako jeden z mála letních parketů jsou v Habrech vybaveni dešťovou alternativou v sousední sokolovně, kam se minulou sobotu uchýlila Argema. Tentokrát dali pořadatelé na rady meteorologů s chotusického letiště a rozbalovalo se venku. Návštěvnost se tradičně pasovala na jednu z lepších a v tomto areálu obvyklou. Soubor hrál solidně, zejména Míra po pátečním ostýchavém uvádění byl již zcela ve formě a tak červenali se i největší sprosťáci. Bohužel se rosničkáři trefili jen napůl a od desáte hodiny se již zalévalo, zvedl se nepříjemný vítr a mnozí tanečníci zahájili taktický ústup. Pršet sice kolem půlnoci přestalo, ale spolu z deštěm se zlil i náš Jirka, jeho sólova kytara přestala být oporou souboru, a tak jsme v jednu s promoklým parketem zakončili. Není nic krásnějšího, než balit aparaturu v dešti na zapráskaném parketu.

24.6.
V pátek jsme hráli ve Výravě. Slunečný víkend minulého týdne byl spíše vyjímkou letošního léta a tak se pokračovalo opět v děštěm a vzduchem chlazených produkcích. Ač byl pátek ve znamení přívalových dešťů, Výravě se tyto přírodní úkazy vyhýbaly a za celý večer ani nekáplo. Zato povětří bylo velmi čerstvé, velmi studené, a tak nepřilákalo do výravského areálu, který je jeden z nejkrásnějších, kde jsme hráli, žádné rekordní davy. Přišli spíše věrní a otužilí. Soubor hrál přiměřeně podnebí. Ač je areál špičkově vybaven a přístřešek pro muzikanty je prostorný a vysoký, chybí mu zadní stěna, a tak jsme si připadali jak na trenažéru v aerodynamickém tunelu, někteří jako na motorce. Používat mlhu bylo zbytečné a teplo naakumulované o přestávce ztrácely prsty již po druhé skladbě a závěrečné skladby sérií byly tězce vykřečované a mnohdy dílem náhody. Dlouho jsme produkci neprotahovali a krátce po jedné zakončili. Výborní pořadatelé se blýskli výbornou večeří, narozdíl od sousedního Pohoří, kde nevědí, co to je.
V sobotu jsme nehráli. Do Mikulovic jsme sice dojeli, ale po dvouhodinovém vyčkávání doprovázeném neustálými přeháňkami, místy až tvrdě dešťovými, a silným studeným větrem, jsme po dohodě s pořadateli akci zrušili. Tímto se omlouváme všem, kteří se otužile dostavili a vážili dlouhou cestu, někdy až z hospody. Mírův příklad pětinedělního výpadku a březnová zkušenost z předchozího dne nás utvrdily v přesvědčení, že je někdy lepší jednu zábavu vynechat, než kvůli ní zrušit několik následujících. Je smutné, že letošní deště vycházejí zpravidla na pátek a sobotu. Od příštího roku budeme hrát asi ve středu. Ty se zatím vyvedly všechny.

1.7.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Neuvěřitelné se stalo skutečností a opravdu bylo v pátek léto, kdy se návštěvníci, trousící se v hojném počtu, neklepali zimou, ale hojně využívali trička, kraťasy a podobné vymoženosti módy pro letní dny, a to po celou noc. Krásný letní večer vnesl pohodu i do řad několik víkendů mrznoucího a moknoucího souboru a výkon lze hodnotit jako jeden z lepších, což potvrdili i kolemjdoucí konkurenční muzikanti. Pouze Boban místy soukromničil a k souboru se přidával až po několika pokusech, a zvukař měl v závěru své dny, kdy by nepomohla ani inovovaná Allways. Na večeři spokojení pořadatelé přerušili tradiční řízečkový seriál neméně příjemným kuřátkem s novým brambůrkem.
V sobotu jsme hráli v Sopotnici. Přivítal nás zbrusu nový parket splňující všechny parametry pro jakoukoliv produkci, jenž spolu se sousední hospodou tvoří naprosto ojedinělý a univerzální komplex do každého počasí. Proti němu vypadají vyhlášené Dřenice jako výlet do minulého století. Bohužel návštěva nepatřila k největším, ač byl opět krásný letní večer. Zřejmě si nový areál bude muset návštěvníky, kteří jsou odrazováni mačkáním v malém sálečku, zřejmě teprve hledat. Soubor hrál v pohodě a přispěl svou troškou do taneční mlýnice, zejména Míra hýřil neotřelými průpovídkami, při nichž technika padala ze židlí a neznalí návštěvníci hleděli v němém úžasu. Krátce po půl druhé jsme v Sopotnici naordinovali noční klid. Ne tak docela, protože po naložení aparatury se rozjel "Open air Zanzibar u Plechovky", z něhož začali první opotřebovaní muzikanti vypadávat až kolem půl páté. Déšť jsme si tentokrát nechali na cestu domů, pršet začalo na konci Sopotnice. Vyšlo to nachlup.

Příští víkend se NEWS nekonají, protože kapela má celozávodní dovolenou a chalupa mé relaxace je mimo dosah internetu.

zpět