14.1.
V pátek jsme hráli v Rosicích u Chrasti. Letošní premiérová zábava se odehrávala ve znamení improvizace na postu zvukaře, který nám uvázl na školení v kapitalistické cizině. A tak jej nahradil náš stínový zvukař Tomáš, který se pod heslem "do fungujících systémů příliš nezasahovat" zhostil svého úkolu velmi dobře. Návštěvnická účast nebyla naštěstí tak mohutná jako minule a tak se dalo na sále alespoň trochu žít. Kapela se na první klání připravila různě. Vynikal jako vždy Jirka, který na začátku sézony cvičí deset minut před zábavou, ovšem tentokráte ho po otevření futrálu zaskočila chybějící struna od minulé zábavy a tak předsezónní cvičení přesunul na první přestávku. Něco nacvičil, ale občas se něco nevybavilo celé, avšak kapela po novoroční pauze nedopadla tak špatně, dokonce i Míra byl vzhledem k zubním bolestem až nebezpečně střízlivý. Na tomto kolbišti se vyznamenal Boban, který byl po půlročním sázkovém abstinování totálně na sračky a osvěžoval všechny balící a stěhující upraveným hitem Aleše Brichty "Radiátor".
V sobotu jsme hráli v Rozsochatci. Pochopitelně ani zde nebyl zvukař, a tak vzhledem k oblastnímu folklóru čekala stínového ještě jedna milá povinnost navíc. Účast byla obvyklá Rozsochatci a úměrná sálu. Neúměrná byla zejména teplota, která s přibývajícím časem nebezpečně klesala a vyvrcholila mrazivým závěrečným stěhováním. Kapela po pátečním rozehrání již byla v plném nasazení a odchylkou byly pouze drobné textové úlety a nevhodné barvy na klávesách, které zaskočily i samotného hráče. Ve formě už byl i Míra a v jejím duchu se zrušil jako obvykle a jako obvykle otravovoval cestou domů všechny bdící, kterých bylo naštěstí málo, neboť unavení umělci odpadávali a usínali jeden za druhým.
21.1.
V pátek jsme hráli v Kostěnicích. Nastávající plesová sezóna, která se tento týden rozjela naplno, byla zřejmě hlavním nepřítelem účasti v tomto stánku. Ne, že by byla slabá, ale zase o něco menší než minule, i když opět velmi živá a aktivní od prvních tónů. Prostě se jako vždy courali ukrutně dlouho. Souboru se docela dařilo, nepředvedl nikterak úletové detaily, a za premiérového přispění zvukaře, který svou přítomnost dal patřičně znát vyzývavou intenzitou zvuku, předvedl nezvykle solidní páteční výkon.
V sobotu jsme hráli v Sopotnici. Ač s konkurencí Tří sester v Kostelci nad Orlicí, sešlo se v této útulné hospůdce na poslední dobu nezvykle mnoho lidí. Zábava byla od počátku velmi taneční a soubor se snažil, co mu čas dovolil. Bohužel přibývající již mnoho nedovolil a tak jsme byli rádi, že jsme se ctí dobruslili do druhé hodiny ranní. Premiérově jsme uvedli novou píseň nacvičenou na odpolední zkoušce s názvem Břicho bolí. K večeři byla tentokrát pečená kachna s knedlíčkem a zelíčkem a špičkovými zákusky. Ostrý to kontrast s pátečním přesoleným gulášem z kategorie nejhorších. Zlatý hřeb přišel opět po sbalení a uklizení aparatury do Avie. Zanzibar se rozjel v maximálních otáčkách a bylo velkým úsilím dostat rozjásané umělce kolem půl páté do Avie, kde pokračovali v rozjásané náladě. Naštěstí jsem slyšel jen do Potštejna. Za zmínku stojí ještě odvážná padesátiletá stopařka z Lánů na Důlku, která, když kolem šesté hodiny ranní uviděla vykulený obličej našeho Míry s úsměvem a slovy: "My vás vezmem , mladá paní!" a Jirku v kraťasech, prohlásila, že to radši dojde.
Pokud se Vám bude zdát, že něco na těchto stránkách nesouhlasí,tak tady je vysvětlení správce serveru.
V sobotu 20.1.2001 kolem 17 hodiny došlo k vážné HW chybě na diskovém poli serveru MujWeb a poškození disků. Problém postihl uživatelské stránky s adresou začínající www.mujweb.cz/www/. Díky rozsahu poruchy se nám bohužel přes mnohahodinovou snahu nezdařila rekonstrukce aktuálních dat z poškozených disků. Z toho důvodu jsme provedli obnovu dat z poslední týdenní zálohy (k 14.1.2001) serveru. Obnova dat byla dokončena 21.1. v 12.10.
Team ATLASu.
28.1.
V pátek jsme hráli v Úhřeticích. Ačkoli z nedostatku termínů nám zbývají na Úhřetice už jen převážně pátky a děláme tím v zajetém sobotním seriálu pořadatelům i návštěvníkům pěknou bramboračku, nebylo to na účasti vůbec znát, návštěvníků se sešlo hojno, a díky úhřetickému systému progresivního vstupného i velmi brzo. Parket byl plný od prvních tónů a vydrželo mu to až do tónů závěrečných, které jsme tentokráte o trochu přetáhli přes úředně stanovenou úhřetickou policejní hodinu. Soubor navzdory pátku hrál poměrně zdatně, několik úletů na všech postech by se našlo, ale opět vynikal Míra. Texty tentokrát nebyly až tak nejhorší, i když hluchých míst bylo také dost, ale mistr vynikal průvodním slovem, kde převládala neschopnost udržet myšlenku, proslov se měnil místy ve slovní fotbal s rýmem za každou cenu kolidující s absolutní demencí, a tak si náš frontman vysloužil novou přezdívku Mirda-retarda.
V sobotu jsme hráli v Krouně. Technický servis byl tentokráte bezchybný, bylo již otevřeno, elektrická přípojka fungovala již v sedm hodin a na sále bylo i poměrně vlažno. Po vzoru Úhřetic i zde nasadili progresivní vstupné, do devíti za 30 Kč a dále za 50Kč, a tak se první návštěvníci se začali trousit nezvykle brzo. Již v devět bylo plno, další příchozí si zabírali výhodná místa na stání a celkově jsme dosáhli našeho návštěvnického rekordu. Soubor byl ve formě a díky vysokému pódiu předváděl pro neznalé jedinečnou podívanou, znalé vylákal na parket již s prvními tóny, což zde nebývá zvykem, neboť návštěvníci nejdříve pijí na plachost, aby se teprve po její ztrátě odvážili na parket. Pořadatelé jakoby vysokou účast předpokládali, protože poslední sud tentokráte zasyčel až se závěrečnými tóny. Po skončení produkce pokračovala zábava hromadnou rvačkou na sále, kdy se vlna těl přelévala od jedné strany ke druhé, ale naše technika zůstala naštěstí ušetřena, i když se také povážlivě zakymácela, a tak jsme museli balení ralizovat pouze na jevišti a při stěhování se prodírat davem sdělujícím si zážitky z kontaktního sportu. Cesta domů byla rychlá a nezvykle tichá, nebot Míra nám po dlouhé době zase jednou usnul.
4.2.
V pátek jsme hráli v Čepí. Do tohoto stánku, který se vyznačuje zejmena vlastní pořadatelskou službou kapely, jsme zavítali opět přibližně po měsíci. Návštěvnost nebyla tak rychlá jako při minulé akci, ale docoural se standardni počet, při kterém se dá ještě únosně pohybavat i o přestávkách. Kapela byla laděna pátečně, i když úletů nebylo příliš, ovšem spolu s prázdnícím se závdavkem kapelníkových narozenin se ozývalo čím dál více mimosoutěžních tónů. Frontmen Míra byl lehce hlasově indisponován a v závěru byl indisponován i alkoholově. Zvukař marně sháněl jeho bezdrátový mikrofon, o němž mistr veselící se u baru, zatímco ostatní blbci balili aparaturu, neměl ani ponětí. Později se ukázalo, že jej měla jedna z jeho obdivovatelek a pojali jsme podezření, že si s ním pro jeho nevšední velikost a dráždivý tvar (takhle rezatou a zaplivanou mřížku nemá nikdo z ostatních) chtěla udělat dobře a vrátit jej s vědomím, že náš mistr bude po několik dalších zábav čichat a olizovat známky její dívčí touhy. Mistr byl ovšem natolik zaneprázdněn konzumací, že tuto epizodu vůbec nepostřehl, naopak jsme u závěrné večeře vyslechli několik jeho výchovně vzdělávacích bonmotů ze šuplíku Jedličkova ústavu.
V sobotu jsme nehráli. Plánované přestávky na zimní sporty využili zástupci souboru Vašek a Jirka na návštěvu klubu Sépie v Týništi nad Orlicí, kde hrál Bladex, a Sopotnice, kde tentokrát účinkoval Ferat. Klub Sépie není jen rockový, je univerzální pro všechny druhy produkcí, s výbornou akustikou, velmi příjemným posezením, širokým výběrem míchaných nápojů a co mě dostalo, bylo účtování konzumace magnetickými kreditními kartami, které se nabíjely v kase u vchodu, kde vše, včetně vstupného, šlo přes počítač. Technika už pomáhá i opilcům, kteří se nemusí počítat a lopotit s hotovými penězi.
9.2.
Tento víkend má soubor plánovanou odstávku na zimní sporty.
Zde je vysvětlení , proč jste se nemohli dostat na stránky Mogulu. Tuto výše uvedenou větičku jsem chtěl zveřejnit ještě v pátek před odjezdem, ale to již byl server nepřístupný
13.2.2001 16:00
Uživatelské stránky služby MůjWeb jsou již opět plně dostupné. Díky kolizi souborového systému NTFS Windows 2000 jsme byli nuceni provést obnovu dat ze zálohy. Stránky uživatelů byly obnoveny v plném rozsahu ze zálohy provedené v sobotu 10.2.2001. Za způsobené problémy a dočasnou nedostupnost se všem uživatelům omlouváme.
18.2.
V pátek jsme hráli v Radovesnici. Zdejší stánek, ač obrovitých rozměrů, v posledních letech nikdy neoplýval velkými návaly, ovšem tentokrát to bylo pravdu slabší, i když v některých sálech by tento počet znamenal plno. Pořadatelé zde zatápí pouze pro větší návštěvy nebo jsou domluveni s lékřskou chřipkovou lobby, protože tak podchlazený sál jsme již dlouho nezažili. Částečně to nutilo návštěvníky do tempa a částečně je to vyhánělo domů, protože úbytek lidstva v závěru byl až 50%. Soubor hrál úměrně týdenní odstávce, některé party nebyly to správné ořechové a Míra se zmatlal tak, jako by ani týdenní odstávka nebyla a již od poloviny zábavy tupě zíral v lehkém předklonu do textů, které stejně neviděl, ale využil toho zbytek souboru a nacvičil pohybovou skulpturu s názvem "Hromadné lety na lyžích". Téměř po 10 letech služby byl poslán do penze klávesový nástroj Roland D-5 a nahražen novým strojem Kurzweil K2000. Jeho premiéra byla sice zdařilá, ale ze všech připravených zvuků se mi líbil jeden a bude to ještě dlouhé hledání.
V sobotu jsme hráli ve Verměřovicích. Byla to naše premiéra v tomto známém bigbítovém středisku ve východní části orlického podhůří. Sál optimálních rozměrů se skvélým zázemím a nejlepším stěhovacím přístupem, neboť se nosí zadními dveřmi přímo na jeviště, které má rozměry sopotnického sálu. Návštěva byla velice vydařená, na nové kapely zde nezvyklá a návštěvníci, produkce neznalí, pojali zábavu spíše jako koncert. Soubor byl ve formě a tak jim zcela vyhověl. Zařadil do repertoáru novou píseň nazkoušenou na odpolední zkoušce a do programu zařadil předávání Oskara v kategorii alkohol. Nominováni byli: Míra za citrus, Bohouš za fernet, Jirka z broskvovou a Boban za becherovku. Akci konferoval kapelnik Honza od řečnického schůzovního stolku a předávajícím byl odvěký abstinent Vašek. Zvítězil Jirka s broskvovou, i když rozdíly byly nepatrné a všichni nominovani jsou ve svých oborech přeborníky. Po skončení zábavy pokračoval pořadatelský dýchánek za podpory kapely až do půl páté, kdy byli řidičem vyhnáni a pod pohrůžkou zanechání na místě přesvědčeni o nutnosti zahájení evakuace.
25.2.
V pátek jsme hráli v Úhřeticích. Tentokrát nápor návštěvníků nebyl tak časný, ale docouralo se jich stejně jako jindy. Zřejmě na to měl trochu vliv stav počasí, kterému v Praze říkají kalamita a na horách zima. Soubor hrál pátečně vyjímečně dobře, chyběly tradiční úlety a jiné podobné výstřednosti. Je to až s podivem, protože se doslavovaly Lenky a také kapelník družební kapely Šmehydlo, který se o den později ženil, podpořil soubor neuvěřitelnou baterií všeho. Kapela Šmehydlo za podpory Jirky a Míry za bicími také vystoupila v okénku pro hosty. Na kameni kámen a Mašinka se líbily, ale Pověste ho vejš už byla jaksi navíc a rozjeté publikum poněkud pověsila níž. Míra zápasil s lehkým podchlazením, ale zdatně odzpíval celou zábavu, i když náročnější věci vynechával a kupodivu vynechával i nadměrnější konzumaci, a tak ho konec nezastihl v obvyklé retardaci a noví návštěvníci si udělali ze závěrečných blábolů kladnější dojem. Vadou na kráse zábavy byla jakási rvačka ve vestibulu, která skončila rozbitými vchodovými dveřmi, zlomenou nohou paní výčepní, účastí policie a absolutní otráveností personálu, který nám už nebyl ani ochoten natočit pivo z lokálu a snažil se nás odbýt výtečným levným Rychtářem.
V sobotu jsme hráli v Solnici. Návštěvnost v této obrovské hale, kde na jevišti visel ještě emblém ŠKODA z minulého plesu AZNP Kvasiny, byla tak mizivá, že jsme natočili maximální poměr mezi kapacitou sálu a počtem návštěvníků. Ti co přišli měli alespoň výborný rozeběh a také byli téměř všichni neustále na parketě. Soubor hrál v pohodě, ale Mírovo podchlazení nabylo na intenzitě a tak se opět trochu zredukoval repertoár a po výborné večeři, byla čína s hranolkama, už fungoval pouze jako stojánek na texty, které držel Jirkovi, jenž za něj zpíval. Nečinně ale dlouho nevydržel a chvílemi se opět přidával, ale i tak jsme experimentování moc neprodlužovali a zábavu radši ukončili o něco dříve. Při závěrečném balení a stěhování už to byl zase náš Mirda-retarda, který na nachlazení tak nějak zapoměl a ocitl se opět silně pod vlivem, ale soubor si ho tentokrát výchovně vychutnával. Po zabalení soubor unaveně odolal lákavé nabídce jedné party návštěvníků na pokračování taškařice v soukromí a uháněl k domovu.
Příští sobotu se hraje Solnici (RK) namísto avizovaných Skořenic.
4.3.
V pátek jsme hráli v Kostelci u Heřmanova Městce. Pravidelnost zábav se v tomto stánku již vytratila a tak návštěvníci nepravidelných akcí se do sálu nijak nehrnuli. Nakonec se jich nahrnulo tak akorát úměrně velikosti sálu a již od prvních tónů se vlnil parket. Soubor hrál poměrně zdatně, pouze Míra nezahnal krční problémy z minulého týdne, řádně probíral repertoár vyhýbaje se těžším kouskům a v jednu hodinu produkci zakončil. Pak se zboural jako úplně zdravý a bylo jen štěstí, že vystupoval za čtyři kilometry a tak jeho dementní přednáška netrvala dlouho. Jedinou kaňkou na kráse zábavy byl půlitr piva nalitý do počítače, který nám vyřadil na poslední hodinu z provozu všechna světla. Autor této povedené taškařice byl obsluhou okamžitě knokautován a doživotně vyloučen ze zábav Mogulu, protože jsem počítač po příjezdu domů do pěti do rána rozebíral přibližně na devadesát kousků a odstraňoval zapadlé pivo. Kupodivu se ho podařilo složit, aniž by něco zbylo, a dokonce fungoval.
V sobotu jsme hráli v Makově. Byla to naše premiéra v tomto ojedinělém bigbítovém útočišti nedaleko Litomyšle. Sympatická sokolovna nás přivítala rozjásanými pořadateli z celodenního masopustního reje a rozpálenými kamny v místě, kde obvykle stává reproduktorová soustava. Návštěvnost odpovídala premiéře. Několik desítek znalých a od prvních tónu dovádějících tanečníků a pak mnoho dalších desítek koncertně přihlížejících účastníků, kteří se na parket odvážili až po několika sériích. Souboru se dařilo, předvedl pěknou podívanou a dokonce i Míra si na hlas moc nestěžoval a zpíval jak o život. Bohužel přepálil začátek, a tak navzdory zdejším zvyklostem zakončil vystoupení krátce po jedné řka, že už nemůže. To platilo o zpěvu, protože chlast mu šel docela dobře a závěrečného balení a stěhování, až na drobné epizody, se již neúčastnil. Při jednom pokusu odnést bednu mu ji vytrhli z ruky dva místní mladíci se slovy, že Mistr přece nemůže tahat bedny. Může, ale pro soubor je to největší lenoch ve střední Evropě.
Naše počítadlo se díky jedincům, kteří si libují pocitu sestřelení kulatého čísla a klikají do zblbnutí jen aby to byli oni, přehouplo přes 10000. I my oceňujeme snahu výherce a jelikož se příznivce našich stránek snažíme přitáhnout obsahem a nikoli hmotnými statky, získává šťastný střelec úplný hovno.
10.3.
V pátek jsme hráli v Kostěnicích. Tentokráte nás na sále čekalo nezvyklé překvapení. Místní mládež nacvičovala ve staročeských krojích tanec zvaný "Česká beseda" a tak se poprvé tancovalo, aniž bychom vyloudili jakýkoliv tón. Stěhovat a stavět se začalo tedy až po skončení nácviku, leč naše snaha o zapůjčení krojů na večerní zábavu se nesetkala se správným pochopením. Lidi se courali standardně pátečně, docoural se jich solidní počet,větší než na naší minulé zábavě a byl velmi taneční. Zato kapela se překonávala a ač bylo opět několik oslavenců a tomu odpovídající počet destlátů, chyběly, až na čestné vyjímky u dloho nehraných věcí, známé páteční úlety a ani náš Mirda retarda netrpěl paměťově textovým výpadkem. Dokonce i večeře se po dvou minulých blafech zlepšila a tak jediným kazem na plynulosti zábavy bylo několik energetických výpadků hlavních sálových jističů.
V sobotu jsme nehráli neboť někteří členové souboru nastupují jarní prázdniny.
18.3.
V pátek jsme nehráli, neboť někteří členové ještě dojížděli jarní prázdniny. A tak jiní se byli podívat v Kostěnicích na novém fenoménu okolních tancovaček - Komunálním odpadu. Z hodnocení Honzy a Jirky vyplývá, že úspěch souboru tkví v neokoukanosti a novém pojetí zábavy, při které se mají lidé opravdu bavit, něco vidět, a ne jen poslouchat notoricky známé odrhovačky, byť sebelépe zahrané. Vystoupení solidně zahrané bez zjevných nedostatků, ovšem chyběla větší účast kmenových posluchačů z chlumecka a novobydžovska, kteří souboru vytvářejí atmosféru, a bez ní je soubor poloviční, neboť neznalí posluchači ještě neumí reagovat na pokyny frontmena a jeho předzpívávané refrény. Opět však i je praštila do uší do nekonečna opakovaná formulka "Vážení přátelé", na bigbítové tancovačce dost nezvyklá. Každopádně je to vítané oživení zdejší bigbítové scény.
V sobotu jsme hráli v Sopotnici. Tato akce znamenala pro některé členy souboru dvojnásobnou útratu a poloviční zábavu, neboť některé drahé a levné polovičky umělců se rozhodly zjistit, čím je ta Sopotnice tak přitažlivá. Bobanovi tato událost rozhodila metabolismus natolik, že dokonce zapoměl doma kytaru, narozdíl od manželky, kterou ke hraní až tak nutně nepotřeboval, a tak jsme vyjížděli s půlhodinovým zpožděním. Počasí nebylo z nejlepších a tak návštěvnost byla o něco nižší než minule, ale velmi taneční. Soubor byl docela ve formě a ač pátečně nerozehrán, byl solidně poslouchatelný. Pouze zvukařovi zpočátku pískala aparatura, a tak než příčinu vychytal, užili si dosyta i návštěvníci. Večeře byla tradičně hotelová, včetně zákusku, jak je již v Sopotnici tradicí. Ač byli již někteří členové po večeři silně pod vlivem, hráli jak o život a končilo se až po druhé hodině. O půl čtvrté bylo vše v Avii a nastala nezřízená konzumace v Zanzibaru, kterou v pět hodin rozehnal řidič Milan. Cesta domů byla s velkým zpěvem, pouze věčný rejpal a šťoura Míra nám usínal, a tak se Tomáš s Bohoušem celou cestu poctivě snažili, aby se mu to nepovedlo a vychutnal si tak to, co jindy dělá ostatním. Trochu to Míra, ač úplně na sračky, tentokrát zkoušel na spícího zvukaře Václava a Bobana, kteří se nemohli bránit, ale ti měli pro tento účel své ostražité ochránkyně.
Malá ukázka z diskuzního fóra Kostěnického bigbítu. Bigbíťák z Čepí :
"Lidi, vy co chodíte jenom na Mogul, můžete sem napsat nějakej důvod, proč na jiné kapely nechodíte. Podle meho nazoru je na tom hudebne nejhůře právě Mogul. To tam jen chodite, aby jste slyšeli nějaké nesmyslné výlevy od "mistra"????bigbitu zdar!!!" odpověd bigbiťákovi z Čepí :
"Máš super názor, jen mě mrzí, že jsi jeden z mála. Hudebně je na tom Mogul uzčitě nejhůř, ale lidi tam nechodí, aby si poslechli výlevy "mistra", ale protože vědí, že tam budou lidi. A proto: dohodněme se, že se budeme scházet třeba na Motouzu, Hombres beatu, nebo kdekoli jinde, a bude to stejně super, možná i lepší.
Nazdar!!!!!!!!!!!!!!"
No nazdar. Chlapi, vy jste na to kápli.Jaké štěstí pro nás, že o tom ostatní posluchači, zejména ti, kteří jezdí i 50 a více km, ještě nevědí. Předpokládáme, že vy dva na nás určitě nechodíte, abyste se nezadali se slepou stádnosti. Tak jako ostatní vítají bigbítěnky, vám vystavíme speciální antimogulky.
Omlouvám se autorům Kostěnického bigbítu za mé nepochopení příspěvku "odpověď bigbíťákovi". Už jsem se polepšil.