Každej víkend ... ... 2004 - druhá čtvrtka



4.4.
Tento víkend jsme nehráli. Kapela měla plánované volno a nebýt mě, co jsem se povaloval na posledním sněhu v Krkonoších, pilně by zkoušela s novým bubeníkem, jenž v sobotu hraje poprvé sám.

V neděli 11.4. na velikonoční v Úhřeticích proběhne slavnostní rozloučení s naším, dnes již bývalým, bubeníkem Bohoušem Kockem, jenž definitivně končí s aktivním bigbítem.

12.4.
V pátek jsme nehráli. Tři zábavy v řadě vynecháváme a tak jsme se soustředili na sobotu a neděli. Já s Márou na Polymetalu ve Chvaleticích.

V sobotu jsme hráli v Krouně. Cesta ubíhala vesele. Na jedné čůrací zastávce si Mára, jenž měl po včerejší zábavě na Polymetalu žaludek jako na vodě, za vydaného povzbuzování ostatních odříhl asi tři litry a stal se tak po zbytek cesty terčem dobré zábavy. Kulturák v Krouně opět nezklamal. Zatuchlina, zima, netopilo se. Venku bylo určitě tepleji, tak jsme se chodili ohřívat tam. Ale byly i kladné novinky. Na pánském záchodě byly u dvou umyvadel i trubičky, takže voda z kohoutků netekla rovnou na zeď jako jindy, ale nyní dokonce do umyvadla. A pisoáry měly zase trubky až do kanálků, takže si pánové nečůrali do obuvi. Pro tuto zábavu byla sjednána překapela "Pomalu plující ponorka", jenž dostala prostor od půl deváté do čtvrt na deset. To už se sál velice slušně zaplnil a tak chlapci, kteří možná slavili premiéru na prknech, co znamenají Krounu, měli početné publikum. To se ovšem, kvůli značnému chladu zdržovalo zejména v místech zahřívacích nápojů. Na odbyt šla zpočátku hlavně káva a čaj, později okořeněná. Soubor hrál statečně, neb akustika zdejšího jeviště nám zase slušně zatopila a pěkně polechtala naše nervy. Ale ustáli jsme to v pohodě do dvou hodin a první zábava bez Bohouše se slušně vydařila. Už se zdálo, že v Krouně, vyhlášeném to rignu, nepadne ani rána, ale pak se do toho vložily dvě Xeny a na schodišti rozpoutaly pravou jihočeskou, že i někteří pánové radši moudře ustoupili. Po zabalení zbyly na jevišti jen texty zpěváka "Pomalu plující ponorky". Jak jsme se později dozvěděli, už je nebude potřebovat. Bezprostředně po vystoupení byl ze souboru odejit.

V neděli jsme hráli v Úhřeticích. Po nepřesvědčivých návštěvách na tomto kolbišti byli pořadatelé lehce nervózní, jak se zadaří tentokrát, ale velikonoční nezklamala. Místa k sezení vzala za své již dávno před začátkem a tak bylo velmi hojno. Soubor hrál ve velké pohodě a předvedl jeden z nejlepších výkonů, naznačující nastartovaný nový trend. Již Intro zábavy bylo naprosto neočekávané, Mára, jenž již hýříl úsměvem, se blýskl novým kostýmem a i Jirka odložil své pětileté kraťasy a alkoholové opojení. Zlatým hřebem bylo rozloučení s dlouholetým bubeníkem a oporou Mogulu, bubeníkem Bohoušem Kockem, jenž pověsil paličky na hřebík. Jako vzpomínku dostal maxipaličky v měřítu 1:1,59 (tento poměr vznikl porovnáním průměru Bohoušovy paličky a násady na smeták), činel s věnováním, pozdrav od Rudolfa Jelínka, exportní pivní balení v kartonu Mogul a pravé dědkovské bačkory, které patří ke každému důchodci. Povedená taškařice. O půlnoci jsme dali prostor netrpělivým mladíkům a na sále se rozpoutala pomlázková veselice. I tentokrát bylo pomlázek dost, a tak dobré mravy se zřejmě vracejí. Konec jsme kvůli této pomlázkové výplatě posunuli až do v Úhřeticích nevídané půl druhé. Efektní zakončení skvělého večera proběhlo u benzínové pumpy Shell v Chrudimi, kde to do naší Avie čelně napral rozespalý stařík se škodovkou. Náš karavan prý vůbec neviděl a zaregistroval ho až s hlavou na předním skle. Policie nám vymalovala škodu na Avii na pouhých 10 000,- Kč. Hezká koleda.

18.4.
V pátek jsme hráli v Bylanech. Povelikonočni zábavy nebývají přelidněné, a ač pořadatel čekal, že "to" bude velký, opravdu nebylo. Lidi se courali dlouho, ale vytrvale, a bylo to "jen" průměrné. O to více byl parket živější a třeba na repasované rokenroly přelidněný. Soubor hrál pátečně rozvážně a hezky vesele. Bubeník Tonda se vytasil s druhým velkým bubnem, ještě s kouskem rampy navíc a ještě dalším bubínkem, a tak už toho má víc než míval Bohouš. Jirka měl drobnou vadu v podobě bolavého zubu, který vytrvale léčil dostupnou medicínou. Bohužel nebyla přímo určena pro stomatologii a měla zhoubné vedleší účinky. Dohrál sice v přijatelném stavu ale při balení už byl jak houba. Inu - zhoubné účinky.

V sobotu jsme hráli v Olešné. Ani zde se lidi nijak nehrnuli, ale nakonec se sál zaplnil velmi slušně, i když do rekordů to mělo hodně daleko. Soubor hrál ve velké pohodě, zahajoval v Úhřeticích vymysleným intrem, které opět o trochu zlepšil, ale k dokonalosti ještě kousek chybí. Jirka zub sice nevyléčil, ale zavolil méně agresivní dávky medicíny, takže se léčebný kolaps neopakoval. Úspěch plným parketem sklidili opět včelí medvídci, kteří zde bodují nejvíce ze všech sálů.

Konečně se na třetí pokus povedl profesionální videozáznam křestu CD. Po neúspěšných pokusech s CD5 a CD6 je k dispozici CD7 na videokazetě, DVD a CD video pro PC.

25.4.
V pátek jsme hráli v Chrasti u Chrudimi. Start se nám poněkud nevyvedl. Již na první zastávce v Heřmanově Městci jsme zjistili, že se naší Avii otevřel za jízdy nákladový prostor a na ujetých čtyřech kilometrech jsme vytrousili dvě Márovy kytary. Bohužel bleskurychlá obrátka neslavila úspěch a kytary jsme již nenašli. Zábavu to sice neohrozilo, neboť Jirka vozí jednu kytaru náhradní, ale do smíchu nikomu moc nebylo a žhavily se mobilní linky na možné záchytné body, kde by mohly nástroje skončit. V Chrasti nás již čekala předkapela Chaos-li, která s námi hrála na křestu a organizuje akci tuto sobotu na majáles v Litomyšli v rockovém klubu Kotelna, kam nás pozvala. Do Chrasti se přijeli rozehrát a dohodnout organizační podrobnosti. Hráli od devíti a předložili třičtvrtěhodinový program vesnickozemědělského rocku pro starší a pokročilé. Pak už jsme nastoupili my. Soubor hrál dost dobře, i když každému rotovaly v mysli ztracené kytary, a předvedl slušně zaplněné sokolovně hezkou podívanou. Po skončení zábavy následoval happyend jak z amerického filmu. V roli kouzelného dědečka se na zábavě ukázala parta z obce Kočí, která oplakané kytary našla na křižovatce v Heřmanově Městci a po přiměřeném (aby ještě mohli chodit) nálezném nástroje čestně vrátila. Tímto ještě jednou velký dík.

V sobotu jsme hráli v Herálci. Cesta s řádně zajištěným nákladovým prostorem již byla mnohem veselejší a optimismus kalilo jen nevlídné deštivé počasí, které místy přecházelo v pěkné průtrže, ale při stěhování aparatury se naštěstí uklidnilo. Herálecká továrna na zábavu opět předvedla profesionální přístup ve všech směrech a svými autobusovými svozy zajistila plný sál dobře se bavících návštěvníků a Rychtářem je kvalitně podlomila. Soubor hrál ještě lépe a předvedl jeden z nejlepších výkonů v poslední době. Slabší chvilku si vybrala technika, kdy v první sérii zdechnul procesor na řízení světel, ale zdatní technici jej v krátké pauze uvedli opět do chodu. Technickým oříškem bylo též rychtářské koupaliště na jevišti, které vytvářeli fanoušci svými zvrhnutými pivy, ale Jirka to vyřešil rychlým hadrem a nabízel vyždímání do zásoby pro zvláště žíznivé. Závěr zábavy jsme umístili přesně doprostřed mezi odjíždějící autobusové svozy, které zde čítají čtyři trasy.

Konečně se na třetí pokus povedl profesionální videozáznam křestu CD. Po neúspěšných pokusech s CD5 a CD6 je k dispozici CD7 na videokazetě, DVD a CD video pro PC.

zpět

2.5.
V pátek jsme nehráli. Tento víkend byl původně plánován jako volný, ale sobota se jevila jako pěkný výlet.

V sobotu jsme hráli v Litomyšli. Rockový klub Kotelna je pojem na klubové úrovni vysoce uznávaný a má proč. Hraní v klubech nepatří k naším cílům, již jsme nějaké viděli, ale Kotelna patří rozhodně k nejlepším. Vybavení, jak zvukové, světelné i občerstvovací, na špičkové úrovni, prostorné jeviště a skvěla akustika. Úvod majálesového dýchánku obstarala krátce po osmé skupina Mothers Angels. Věkem v nejlepších teenagerských letech předvedla skvělou muziku plnou nápadů, muzikantské vyzrálosti, nápadité choreografie, kostýmů a spolu s dobrým zvukem zanechala velice dobrý dojem ve všech přítomných, včetně rodičů a spolužáků. Hráli ve složení dvě kytary, jedna zpívající, basa, bicí, a houslistka základně školního věku. Jako druhá nastoupila kapela Chaos, která nám hostovala na křestu CD7 a minulý týden v Chrasti. Před svým publikem se předvedla o třídu výš a zejména kostýmy a názorné doplňky textů byly nepřehlédnutelné. Pro veliký úspěch obou formací jsme se dostali na scénu asi o půl dvanácté a krátkou zvukovou zkouškou. Soubor hrál statečně, ale muzikanti, zvyklí na svého komorního zvukaře, se těžko vyrovnávali s novými zvukovými poměry. Ač byla akustika v sále vynikající a byl nám potvrzen vynikající zvuk, na jevišti jsme hráli téměž naslepo. Leč jsme se s nastálými problémy vyrovnali a se ctí odehráli do závěrečné oficiální zavírací druhé hodiny ranní. Klub ještě nezavíral, balení bylo skromné, a tak někteří stihli to, co si netroufli při prvních dvou kapelách.

9.5.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Květnové parkety jsou vždy sázka do meteorplogické loterie a nejinak tomu bylo i tentokrát. Předpovídané teploty zvětšily objem zavazadel všech členů kapely o svetry huňaté i tekuté a spolu s pořadatelem jsme nečekali žádné velké návaly. Leč první Dřenice jsou vyhlášené a ač byla skutečně nekřesťanská zima, sešelost byla velice pěkná. Soubor hrál velmi statečně, rozehříval ztuhlé prsty na rozpálených zesilovačích a hlavní fenomén bylo ladění kytar, které se zimou rozjížděly neuvěřitelně. Míra překvapil inovovaným přístupem k posluchačům a ve svých slovních průjmech nepoužil ani jedno sprosté slovo, což jsme ještě nezažili. Zahřívání se nevydařilo jen zvukařovi, který, hledě si více zábavy a občerstvení, častoval taneční parket nedefinovaným hučením blížícím se k infrazvuku. Snad chtěl tímto tančícím trochu přitopit. Přitopil jen sobě, neb po sbalení aparatury zbyly jen nesbalené zesilovače a mixážní pult, zatím co zvukař spokojeně spinkal v Avii.

V sobotu jsme hráli ve Stanu. Pořadatel chtěl původně tuto zábavu zrušit, protože další pokusy s místními oblíbenými kapelami moc nevyšly, ale nakonec se uvolil, že to ještě zkusí. I přes deštivé počasí byla účast pěkná, pořadatel spokojený a na podzim bude spolupráce pokračovat. Někteří nadšenci jeli v dešti i dvacet kilometrů na kole. Soubor hrál velice pěkně a po roce se vytasil s novinkou s názvem "Blbej den" pojednávající o partneských vztazích. Míra sice již našel svůj ztracený slovník neslušných slov, ale zase při přednesu písní předvedl styl "Spiderman" zpívaje zapleten v zábradlí nad vchodem do pekla.

16.5.
V pátek jsme hráli v Bítovanech. Tak jak byla minulý týden ve Dřenicích zima nekřesťanská, v Bítovanech byla neislámská a nehiduistická a ještě mnoho dalších náboženských přirovnání dohromady. Prostě zima jako sviňa. Podle toho taky vypadaly návaly. Byly velice skromné, dlouho se trousící, okupující zejména výčep a také chladem brzy odpadávající. Soubor hrál jak se dalo, ale v takové zimě se moc nedalo. Občas se zdařil ztuhlý úlet, ale se ctí jsme to dotáhli až přes jednu hodinu.

V sobotu jsme nehráli. Pořadatel ze Sezemic po zralé úvaze a začínajících deštích v pět hodin odpoledne zábavu telefonicky zrušil, a tak jsme tam ani nejeli. Rozhodnutí to bylo určitě správné, neb Sezemický parket nemá přístřeší pro návštěvníky vůbec žádné a deště byly nekompromisní po celý večer. Je docela možné, že příští víkend bude úplně stejný, protože ani Svojšice a ani Mikulovice zastřešení nemají a dešťová předpověď je velmi obdobná.

23.5.
V pátek jsme nehráli. Důvěřivě naladěni odpoledními teplotami jsme dorazili do letního amfiteátru ve Svojšicích a chtěli se pustit do stavění, avšak mraky na obzoru nevěštily nic dobrého a tak jsme pro jistotu vyčkali. Byla to dobrá trefa. Do deseti minut se spustil svižný lijavec, který vykropil polovinu jeviště a bylo rozhodnuto. Představa, že nám zmokne půl aparatury, nebyla příliš lákavá a tak jsme se přesunuli do přilehlé hospůdky a zábavu slavně zakončili. Někteří i neslavně.

V sobotu jsme hráli v Mikulovicích. Seriál zimních parketů pokračoval se stoupající tendencí a jestliže meteorologové předpovídali bod mrazu ve výšce dvou metrů, mikulovické jeviště mělo jen metr padesát. Návaly se nečekaly, neb zimní táboření nebývá oblíbeným sportem, ale vzhledem k čerstvému severáku se lidí dostavilo poměrně dost. Jako každoročně jsme museli půl hodiny počkat, než se na přilehlém hřišti dohraje fotbalový zápas, abychom se dostali k jevišti. Soubor hrál co ztuhlé ruce a rozlaďující se kytary dovolily a předvedl jednu zbrusu novou věc. Pro velkou zimu jsme nasadili nový formát sérií s větším počtem skladeb, a tak se hrálo skoro stále. Trošku nás překvapili pořadatelé. O několikaletém traumatu rozsvěcení šesti zářivek a výběru dvou, které nechceme, už nemám sílu se rozšiřovat, stejně tak o rozsvícení jeviště po zábavě. Od jedné hodiny stojí pod jevištěm pořadatel nervózní jak prvnička, kdy už skončíme a když se konec podaří, není schopen zařídit světlo pro balení. Korunou bylo zhasnutí celého areálu krátce před dokončením nakládání. Po urgenci se kupodivu rozsvítilo jeviště. Starost o kapelu skutečně srdečná. Pro návštěvníky vysekli pořadatelé také novinku. Vstupné vyskočilo na 80 Kč s odůvodněním, že kapela podražila. Kapela nepodražila a za roky, co hraje v Mikulovicích, její cena ani nekopíruje inflaci. Na příště vás zveme třeba do Dřenic, do Bítovan, do Mnětic, kde si zdražení kapely nevšimli a vstupné je roky stejné.

24.5.
Ještě malý dovětek k výši vstupného v Mikulovicích. Byla to jen soukromá iniciativa pořadatelů, jak z Vás vytáhnout více peněz a zdražení kapely byla jen záminka, jak to na někoho šikovně hodit. Ve finále se přiopilí pořadatelé začali vymlouvat na jednoho nepřítomného kolegu, který v tom byl nevinně. Smlouvu s kapelou totiž podepsal jeden z přítomných přiopilých pořadatelů, takže musel dobře vědět, že cena je stejná jako loni, předloni, předpředloni ... . Až půjdete příště do Mikulovic, a nejen na Mogul, buďte ostražití a mějte se před místními zlatokopy na pozoru.

30.5.
V pátek jsme hráli v Dědové. Ve zdejším krásném letním amfiteátru jsme začínali seriál zábav a tak to také vypadalo. Pořadatelé přišli tak pět minut před námi a pomalu zjišťovali, co jim po loňsku nefunguje. Naštěstí to byla jen jedna zásuvka pro světlo nad kapelou, které je nutné k balení, jinak celý areál, včetně pořadatelů, fungoval bezvadně. Co nefungovalo, bylo opět počasí. Ač přes den sluníčko lákalo, o půlnoci už to byla zase kosa jako každý minulý víkend, a to tu před týdnem ležel sníh. Návštěvníků se sešlo hojno, ale bylo znát, že letní Dědová vypadá trochu jinak. Soubor hrál v pohodě, což na miniaturním dřevěném jevišti jde dost ztuha, ale poté, co jsme objevili ještě jedno menší jeviště (ve Vepříkově), jsme si ho docela považovali. Vyzkoušeli jsme nový formát sérií, sedm věcí a pět minut pauza, leč někteří nestihli ani močit, natož se občerstvit, a tak playlist ještě podlehne změnám. Pěkně vytuhlí jsme zakončili okolo půl druhé.

V sobotu jsme hráli ve Strašově. I zde jsme zahajovali letní sezónu, i když parnerský parket v nedalekém Újezdě má již dvě kola za sebou. Areál byl výborně připraven, přibyly nové lavičky i se stoly, které zde dříve vlastně neexistovaly, a v ulici za parketem se objevila nová soukromá nálevna, lehce konkurující výčepu na parketu. Návštěva byla docela solidní, ale k letním standardům ještě něco scházelo. Ono lidí bylo nakonec dost, ale do areálu se jim nechtělo, platit. Pořadatelé však s touto eventualitou počítali, vydrželi u kasy až do půl druhé a zkasírovali i kabátníky přijíždějící z topkoncertu v Hradci králové. Soubor hrál ve velké pohodě a rozdováděl parket tak jak se na Strašov sluší a patří. Bohužel nepřidal předpokládanou novou věc, protože kapela se sice novinku naučila, ale Mistr se zkoušky zúčastnil jen jako kompars, zpěvu neznaje. Formát playlistu jsme zmenšili na šest věcí s šestiminutovou pauzou a tak to asi zůstane. Zábavu jsme dotáhli do třičtvrtě na dvě, kdy už byli všichni značně prokřehlí a to byla noc snad nejteplejší za celý květen.

zpět

6.6.
Tento víkend jsme nehráli. Soubor užíval plánovaného volna a doháněl hodnoty zanedbané a opomíjené kvůli pravidelnému bigbítovému kolotoči. Pro příklad uvádím např. návštěvu tchýně, vyčerpávání septiku, oprava koloběžky, namazání vrzajících dveří, oprašování vlastních manželek a odpočinek od těch nevlastních. Někteří členové však toho bigbítu neměli dost a tak jsem se sešel s Márou a Tondou v pátek v Hlinsku na Cihelce na Metal Janu s Motouzem a v sobotu jsem navštívil Pohoří, kde hrál Bladex s legendou z dob, kdy Mogul a jeho předchozí varianty začínaly, s Karamelem. Ještě jsem chtěl nahlédnout v Mikulovicích na Revers, ale ač byly plakáty rozvěšeny, počasí přijatelné, o půl deváté zel areál prázdnotou.

Příští sobotu 19.6. odpadá zábava v Živanicích. Důvody jsou obdobné jako loni. Už jsme skoro uvěřili, že letos mají opravdu zájem, ale souprava obecních strejců se opět vyznamenala a kapelníka vytočila do maximálních obrátek. Ze stejných důvodů jsou zrušeny zábavy v Lohenicích. Majitelé areálu naslibovali nájemci hory doly, a když nasmlouval kapely, zrušili hory i doly.

13.6.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Více než po měsíci to byla pravá letní zábava, kde učastníci plně využívají krátkého trikotu, krátkého kalhotu a krátkého okamžiku k jeho svlečení. Ač republiku sužují tornáda a přívalové deště, ani nekáplo a bylo vyloženě teplo. I návštěvníci to poznali a trousili se vytrvale až do půlnoci v pěkném počtu. Soubor hrál lehce pátečně a představil několik novinek, zejména technických. Pro návštěvníky nepřehlédnutelné nové basové boxy a přehlédnutelný nový odposlechový systém, jež má umožnit lepší orientaci hudebníků. To se zatím moc nedařilo a jeho správné naladění bude stát několik zábav. Poslední novinkou je ortopedická dlaha na mém malíčku pravé ruky, jenž má utržený vaz a zhojení trvá šest týdnů. Z tohoto důvodu se trochu zredukoval repertoár a u některých věcí jsem se pěkně zapotil. Zábava měla pěkný spád až do konce po čtvrt na dvě. Závěrečnou novinkou je zapomenutá Jirkova kytara, kterou při balení odožil na lavičku do tmy a už tam zůstala. Asi ne dlouho, neb ráno už tam nebyla. Jirkovi zbyla ještě jedna, ale prodává stojan na dvě kytary.

V sobotu jsme měli hrát v Týnci nad Labem. Po příjezdu do areálu jsme vyčkávali na příjezd hlavního pořadatele, zda se bude hrát. Svižný a hustý déšť jej předběhl a bylo rázem rozhodnuto. Horká linka ke spřáteleným meteorologům optimismus nevěštila a tak jsme akci, kde kapalo ze střechy a ze stromů ještě hodinu po dešti, odtroubili.

20.6.
V pátek jsme hráli ve Vepříkově. Není mnoho parketů, které mají duplicitní možnost v případě nepřízně počasí zvolit sušší alternativu, ale naštěstí ve Vepříkově tomu tak je, parket je umístěn hned za hospodou. Při příjezdu, který kapela okořenila nasazenými stylovými pryžovými prasečími čumáky, lehce pršelo a tak pořadatelé ani jinou možnost než sál nepředpokládali, parket ani nepřipravovali, o to více uklízeli na sále a tvořili co nejvíce míst pro návštěvníky. Trefili se akorát, bylo příjemně obsazeno a překvapivě hlavně mladou generací. Soubor hrál pátečně rozevlátě, o humorné kousky se zasloužilo především miniaturní jeviště, na kterém jsme byli poskládáni jako sledi v tomatě a slyšitelnost byla prachbídná. I při hře se muzikanti ozdobili již výše uvedenými prasečími rypáky a vepříkovští o ně projevili nevšední zájem, že jsme je měli co ubránit, leč několik jsme jich již nedohledali. Premiéru měla nová věc s názvem "Holky různý jsou" pojednávající o různých holkách. Nebyl by to ani Vepříkov, aby se to nepopralo. Tentokrát si domácí vystačili sami a nepotřebovali k tomu obávanou partu, kvůli které návštěvnost na našich zábavách ve zdejším kraji značně poklesla.

V sobotu jsme měli hrát v Živanicích, ale kvůli katastrofální domluvě pořadatelů se nic nekonalo a zábava byla zrušena již před 14 dny. Nastálé volno naprostá většina kapely využila ke sportovnímu televiznímu zážitku fotbálku s Holandskem. Já jsem zajel do Pohoří, kde hrála česká legenda Olympic. Bylo to lepší než fotbal a navíc Janda průběžně hlásil stav zápasu. Naprosto profesionálně odehrané vystoupení se vším všudy a snad nejlepší, co jsem v Pohoří slyšel. Profesionální přístup vydržel technikům i při dohrávající kapele, kdy neodflákli ani ň, což nebývá u "umělců z Prahy" obvyklé. Zvuk i světla na špičkové úrovni. Opravdoví profíci.

27.6.
V pátek jsme hráli v Lipovci. Celodenní krásné počasí ještě umocnil skvěle připravený parket a výborní pořadatelé, po dešti ani památky, a tak jediným bolavým místem byl nepříjemný chládek, ne nepodobný těm květnovým. I přes tyto vynikající parametry se nijak závratný nával nekonal, návštěvníků bylo průměrně a místo loňských patnácti motorek dorazily jen čtyři. Potěšila účast mladé generace, která je v tomto koutě masírována megadiskotékami ve Vilémově a v Cholticích a živá muzika zde nemá na růžích ustláno. Soubor hrál pátečně přiměřeně, Míra měl dobrou slinu na nevšední průvodní slovo a bylo hezky veselo. Veselice se vydařila až do finále o půl druhé.

V sobotu jsme hráli v Mněticích. I zde bylo skvěle připraveno, ale narozdíl od minulých let nebyly stoly se židlemi rozestlány po hrací ploše, ale jen po obou stranách jeviště, takže sedící neviděli na kapelu, pokud se nedobelhali na taneční beton. Jako každoročně nám předehrávala místní kapela Deem, která se zviditelnila od osmi do krátce před devátou, kdy začínala zabava. Na rozdíl od pátku bylo příjemněji, teploty mírné, a účast hojná, na Mnětice nadprůměrná, což je hlavně proto, že jiné roky jsme zde hrávali většinou v září nebo v květnu. Soubor hrál solidně a po odpolední zkoušce přednesl dvě novinky. Repasovanou "Královnu úsměvů", jež se asi šest let nehrála, a úplně novou věc s názvem "Dudy se hýbou", pojednávající o mléčných žlázách. Narozdíl od let minulých se nedostavila hlídka městské policie, ačkoli na ni měli naši technici připraveni všechny doklady včetně očkovacího průkazu, ale zase jsme museli skončit deset minut před jednou, což se povidlo.

Následující víkend je kapelní dovolená. Jelikož jsem mimo dosah internetu , aktualizace Newsu a Rozpisu se nekoná.

zpět