6.10.
v pátek jsme hráli v Bylanech. Narozdíl od Krouné minulý týden voněl sál v Bylanech novotou a z podlahy by se dalo jíst. Před výčepem se dokonce objevily koberce a vypadalo to, že se notorici budou přezouvat. Byla to jen prventivní zábrana proti hrubému znečištění a byla připevněna také preventivně, takže ke konci zábavy, přemístěna již v jiném sektoru, neplnila svůj účel, nehledě k tomu, že si na ní pár jednotlivců rozbilo hubu, jelikož podjížděla jako snowboard. Návštěva byla hojná, mladá a velice taneční. Soubor hrál pátečně rozumně s několika veselými okamžiky, jen zvukař se potýkal tak dlouho s nedobrou akustikou sálu a nevhodným počtem reprobeden, že se z toho rozespal a usnul řka, že hrajeme moc pomalu.
V sobotu jsme hráli v Habrech. Tento stánek zářil čistotou ještě více než skvělé Bylany, dřevěné obložení svítilo a na parketách bylo ještě o milimetr laku více. Návštěva byla neméně hojná, jen se musela trochu napít na plachost a tak první sérii vévodily spíše narvané balkony. Soubor hrál statečně, ale akustika byla ještě horší než v pátek a tak jsem místy jen tušil, kde se ve které písni právě nacházím. O veselé okamžiky tedy nebyla nouze. Navíc Jirka, kterému již po minulých zazděných zábavách otrnulo, byl od půlnoci opět silně pod vlivem a jeho hra již postrádala tu správnou brilanci, jasnost a správný výběr hmatů. I přes tento handicap jsme se cti dotáhli až do půldruhé. Po skončení padlo na sále několik ran jež měly tvrdé pokračování venku před sokolovnou.
Společným rysem obou zábav byla absence rozpisů dalších zábav. Je až nepochopitelné, jak se pořadatelé nesnaží přilákat na další zábavy, které dělají celý podzim i jaro. 13.10.
V pátek jsme hráli v Mostku. Zábavy v této oblasti nikdy nepatřily mezi návalové, ale tato patřila jistě k nejslabším a v prostorné hale se skutečně nikdo netlačil. Soubor hrál pátečně zdatně a hlavně koncertně, protože taneční parket zel prázdnotou i několik sérií, jež se hrály pro Mírovu krční indispozici zkrácené. Indispozice byla tak mocného rozsahu, že nám mistr oznámil, že v sobotu nejede a v léčení nepomohl ani citrus do trojky. Taneční parket se zaplnil, jak už je také v tomto kraji také zvykem, až na poslední dvě série, tedy až po půlnoci, kdy poté nastalo velké divení, že ti frajeři už končí. Asi si náhle rozjetí rokeři nevšimli, že ti Ti frajeři hrají od devíti. V soutěži "Na sračky" zvítězil tentokráte Boban, který sice dohrál téměř se ctí, ale v závěrečné písni mu do pádu mnoho nescházelo. Zato spaldl z postele nad kabinou v Avii cestou domů a přerušil tak na chvíli nekonečný proud nesmyslného plácání z úst našeho na smrt nemocného Mistra.
V sobotu jsme hráli v Rosicích u Chrasti. Oslabeni o jednoho člena jsme zavzpomínali na červnové zábavy minulého roku, kdy jsme si poprvé vyzkoušeli hru v oslabení. Za vytrvalého deště se sešla příjemná návštěva, která zprvu moc nechápala, že jsme skutečně bez zpěváka, ale od první série zaplnila parket a zábava se rozjela jako jindy. Soubor hrál uvolněně s přesvědčením, že to bude především správná sranda. Míru ve zpěvu nahradil Jirka a ostatní ve smyslu: zpívá každý, kdo jde za rakví. Průvodního slova se ujal také Jirka a Mírovi se nejen vyrovnal, ale místy zabodoval tak, že se celá kapela, včetně techniky, válela smíchy. Některé věci byly zahrané dobře, některé méně, ale návštěvníci byli spokojeni a shlédli variantu, která nebývá častá.
20.10.
V pátek jsme hráli v Klešicích. Po vstupu na sál na nás dýchla historie ve všech směrech. Podlaha z vyšlapaných prken, kamna přímo před jevištěm, elekroinstalace z technického muzea a tvar jeviště zkosený obdélník, takže instalovat světelnou techniku byl značný oříšek. Návštěva byla velice skromná a její počet odpovídal prostředí a velikosti, ale i tak byla na sále k vidění pěstní výtržnost, kterou rozháněl pohotový hostinský. Soubor hrál ve stísněných podmínkách zdatně, šikmá stěna na jevišti vykonala své, perfekně kumulovala hluk v mém sektoru a neslyšel jsem ani hóří. V závěru byl opět ve formě Míra, jehož uváděcí dětinské rýmovací říkanky, vyznačující se zejména neschpností udržet myšlenku, nepochopila ani jeho vlastní manželka.
V sobotu jsme hráli ve Verměřovicích. Narozdíl od pátku byla návštěvnost tak brzká a četná, že se hrálo na přání již na zvukové zkoušce. Podle stálých návštěvníků zdejšího stánku i jedna z početnějších. Soubor hrál velice zdatně a koncertně, neboť jak už je na vzdálenějších místech zvykem, první série jsou pro neznalé spíše poslechové. Po nezbytné konzumaci na plachost se parket zaplnil a setrval až do druhé ranní, kdy byla pořadatelská závěrečná. Ti byli zdaleka a tak také spěchali, balili a uklízeli sál. Jeden z nich ve fofru rozsypal ve tmě na trávníku celou kasu drobných a půl hodiny si potom hrál na Popelku.
28.10.
V pátek jsme hráli v Kostěnicích. První zábava kostěnického podzimu přinesla drobné zpestření v podobě předkapely. Úvod zábavy zahájila kapela Stresor, která hrála od třičtvrtě na devět přibližně hodinu ve dvou blocích. Předvedla průřez tvorby skupiny Kabát okořeněnou kouskem Harleje. Nemálo návštěvníkům, kteří se již tradičně courali, se jejich proveddení Kabátů zalíbilo a parket byl ve varu. Počátek a celý průběh našeho vystoupení provázely technické problémy. Nejprve již v první sérii zdechnul Mírův bezdrátový mikrofon a boj zvukaře s naladěním náhradního rozhodil celou kapelu, aby vše dokonaly neustálé výpadky elektriky. Tma a ticho se rozhostilo téměř v každé sérii, včetně závěrečné. Soubor hrál pátečně, díky výpadkům nervózně, a v závěru, stejně jako mikrofon, odešel i Míra, ze kterého vycházel již jen teplý dech. Díky neplánovaným přestávkám jsme zábavu trochu natáhli přes pořadateli požadovanou zavírací hodinu.
V sobotu jsme hráli v Radovesnicích II.. Vyhlášená akce Motobrouků v 10 km vzdáleném Chlumci nad Cidlinou nastavila dobrý předpoklad, že se předčasně zabalí, leč k našemu překvapení se sešlo jen o málo méně návštěvníků než na nás v tomto stánku chodívá a nemálo jich bylo i z Chlumce. Soubor hrál jako vyměněný a po nepovedeném pátku předvedl jeden z lepších výkonů, i když v závěru byla únava, a nejen z osvěžujících nápojů, znát. Chvilku odpočinku zařídil Tomáš, který obsadil jeviště třemi figurami nalezenými v zákulisí, ověsil je nástroji a zařídil u zvukaře playback. Hráli jsme až do dvou hodin, což bylo pro pořadatele nezvyklé, končí se zde daleko dříve. Ovšem nastávající zimní čas s rozsvícenými světly nás vrátil o hodinu zpátky.
3.11.
Tento víkend jsme nehráli. Soubor nastoupil plánovanou odstávku a jal se oprašovat drahé a levné polovičky.
10.11.
V pátek jsme hráli v Kvasinách. Jeli jsme oslabeni o Míru, jenž nám již v úterý oznámil, že bude o víkendu nemocen, a tak jsme po krátké době opět vykoušeli hru v oslabení. Naštěstí byla do Kvasin vyjednána předkapela, která nám pomohla zaplnit chybějící repertoár. Návštěvníků se sešlo úměrně velikosti miniaturního sálu, leč návštěvnost této hospůdky klesá na všechny zde vystupující kapely. Předkapela s názvem Thunder (snad jsem to nepopletl) hrála od devíti do desíti a převedla repertoár skupin AC/DC, ZZ Top, Kabát, Deep Purple a dalších a pak jsme pokračovali my. Soubor hrál snaživě, Jirka se ujal po Mírovi zpěvu a Boban chlastu. Zpěv byl docela slušný, Jirka se postupně rozezpívával, i když měl úlohu ztíženou tím, že si Míra odnesl domů všechny texty a tak jsme museli sáhnou do jeho zaplivaných archívů. Boban byl neméně skvělý, a tak byl podle svého vzoru již v jedenáct hodin zcela k nepotřebě, se svou kytarou sotva držel balanc a jeho hudební přínos byl zcela negativní. Velmi nepovedená taškařice.
V sobotu jsme hráli v Úhřeticích. Na pomoc oslabenému týmu byla tentokrát pozvána folk-country kapela Šmehydlo, která s námi vystupovala na křestu CD6. Návštěva nebyla nijak rekordní, ale příjemná a taneční a překvapivou změnu vzala sportovně. Některé změna sestavy i příjemně překvapila. Soubor hrál daleko lépe, páteční zkouška pomohla jak na sehranost tak na zpytování svědomí a sál i kapela se výborně bavili. Jirka se zaskvěl několika dobrými slogany, z nichž nejlepší zněl asi takto: Míra možná líp zpívá, ale já zase líp čtu, a tak máte jedinečnou šanci slyšet texty tak, jak mají opravdu být bez toho, aniž byste některou sloku slyšeli dvakrát a místo některých řádků nesmyslné básničky. Kapela Šmehydlo hrála od jedenácti do dvanácti a předvedla modernější repertoár za pomocí základů nahraných na CD. Frontmen vždy ohlásil číslo skladby a zvukař pustil CD. Jednou však frontmen zahlásil špatné číslo, ale kapela se nenechala zviklat a dokázala z nenadále změny vybruslit. Po dlouhé době to byla předkapela, která nepotřebovala Kabáty.
17.11.
V pátek jsme hráli v Bylanech. Po víkendu bez nemocného Míry jsme byli opět kompletní, i když Míra zakončil chorobu ve čtvrtek a do optimálního stavu mu ještě trochu scházelo. Návštěva nebyla nijak závratná, ale velice aktivně taneční. Ovšem o pauzách zel sál trochu prázdnotou, neboť počasí, které bylo teplejší než na leckterém letním parketě, lákalo pod hvězdy a do křovíček. Soubor hrál až nezvykle dobře a aktivně a zábavě dodal správný švih, včetně zvukaře, jehož výsledku bylo i rozumnět. A jelikož se náš rekonvalescent šetřil i v konzumaci (nemoc musela být opravdu zákeřná), měla zábava výborný spád až do závěrečné půl druhé.
V sobotu jsme hráli v Sopotnici. Tento stánek velikosti oteklé kuchyně velkými návaly již dlouho neoplývá, ale tentokrát byla návštěva opravdu skromná. Pořadatelé se blýskli zvětšeným jevištěm a tak jsme poprvé v Sopotnici hráli v normálním rozestavení jako na každé zábavě, i když jsme si jeviště museli ještě kousek prodloužit. Soubor hrál opět velmi dobře a bylo znát, že nové postavení pomohlo. I zvukově se vystoupení povedlo a možná poprvé bylo v Sopotnici rozumnět textu. Ale jak už tak bývá ve zdejším stánku zvykem, soubor nezadržitelně směřoval k pozábavové veselici ve výčepu, a tak závěr byl velice rychlý a končilo se krátce po jedné. To už Míra zapoměl na svou nemoc a odříkání z pátku a konzumací dohnal i páteční absenci tak, že málem dozpíval ve znakové řeči. Nebyl v tom sám, neboť přípravu na vyvrcholení nepodcenil žádný z muzikantů a tak i balení bylo velice zdlouhavé.
24.11.
V pátek jsme hráli v Olešnici u Chlumce nad Cidlinou. Od naší minulé akce za sálu zmizely diskotékové konstrukce zavěšné u stropu a sál se tak stal opravdovou bigbítovou arénou, které však chybí pravidelný přísun návštěvníků. Ti chodí ve větším počtu pouze na místní Komunální odpad a Kabátové Kyvadlo, ostatní kapely mají návštěvnost spíše skromnou. A tak byl sice zaplněný sál, ale nikdo se nemačkal, nestál fronty na občerstvení a taneční parket, jenž ovládli první jedinci od první série, poskytoval dostatek prostoru k tanci a příbuzným pohybům. Nejhezčí předvedly dívky v dlouhých plesových šatech, které na zábavu dorazily rovnou z tanečních z Chlumce nad Cidlinou. Soubor hrál velice dobře a vydatnou posilou na celkovém výsledku byl nový kus nábytku v kapele. Bohouš vyměnil svou letitou černou bicí soupravu Pearl-Export za zbrusu novou soupravu Yamaha v barvě tmavě hnědého dřeva a ve zvuku to bylo opravdu znát. Vizuálně také, protože ubral jeden velký buben a nahradil ho dvojšlapkou. Novou investici oslavil tak důkladně, že v Olešnici zapoměl boty. Nebyl v tom sám, protože slavících bylo víc, a tak jsme druhý den postrádali nějaké kabely a stojánek na kytaru.
V sobotu jsme hráli v Chrasti u Chrudimi. Těsně před naším příjezdem skončily v sokolovně taneční - srdíčková, a tak kromě ulic ucpaných auty a spoustou maminek a babiček byla i sokolovna plná židlí v tanečním pořádku a těžkého vzduchu prosyceného, jak konstatovali kapelní specialisté, dámskými feromony. Ty se snad šířily i ve velkém okruhu okolo sokolovny, neboť se dostavil nadprůměrný počet návštěvníků a taneční parket a občerstvovací sektory byly téměř ucpány. Soubor hrál dost dobře a jedinou vadou na kráse byla Mírova hlasová indispozice, kvůli níž bylo potřeba upravit repetoár a vyřadit náročnější kusy. Míra nasadil doporučenou léčbu speciálním hlasovým elixírem, který se skládal ze slivovice, medu, soli a možná ještě něčeho. Zaručuje dobrý výsledek do konce zábavy, ale druhý den se zaručeně nepromluví. První část se splnila, Míra vydržel do třičtvrtě na dvě.
1.12.
V pátek jsme hráli v Herálci. Byla to naše premiéra na tomto kolbišti na rozhraní chrudimského a žďárského okresu, kde vystupují především umělci z Prahy (Turbo, Tři sestry ...), ale i okresní, zejména Motouz, který je zde téměř domácí. Sál má výbornou akustiku, nad kterou zvukař jen pomlaskával, několik občerstvovacích míst, nad kterými pomlaskávali ostatní a dokonce zde prodávali i dva druhy topinek, což se již ze zábav téměř vytratilo. I pivo Rychtář mělo zřejmě vyšší kvalitu, neboť se o něj poprali i členové souboru, kteří ho jindy zdálky odmítali s odůvodněním, že vytváří řídkou kakaovou skvrnu velikosti mexického dolaru. Na zde nezvyklý pátek se dostavil velice slušný počet návštěvníků, který byl podpořen autobusovým svozem. Soubor hrál velice dobře a parket se zaplnil hned s prvními takty uvodního songu. Pouze v závěru Mírovi docházel nedoléčený dech, ale speciální nápoj "hulákadlo", vyzkoušený minulý týden v Chrasti, ponechal na horší časy. Dohrávali něco po druhé hodině pro poloprázdný sál, neboť svozy rozjásaných návštěvníků odjížděly ve dvě.
V sobotu jsme hráli v Habrech. Po několika pátcích nám vyšly Habry na sobotu a bylo to znát. Již v devět nebylo kam sednout, proud příchozích neustával a tak bylo velmi přeplněno. Soubor hrál opět velmi zdatně, Mírův hlas se vylepšil a jeho majitel k obveselení přispěl několika výpadky textu a prázdnými místy, z niž jeden vedl až ke zkrácení písně. Stínem zábavy bylo několik pěstních soubojů, při kterých osvětlovač ani nestačil zaměřovat aktéry, až se sám stal obětí, neboť ho zavalil prodejní kufr uvedený do pohybu zápasícím davem. Rvačky jsou prostě daň přeplněným parketům, kde nevinné postrčení u některých jedinců zakrvaví pohled, myšlení a reakce. Naštěstí si dva nejagresivněší ustlali v půlce zábavy na jevišti a jako dekorace tam vydrželi pochrupovat až do konce zábavy pod dozorem celé kapely.
10.12.
Štěpánská zábava se přesouvá ze Skořenic do Mostku (cca 10km). Nájemce sálu vypověděl pořadatelům smlouvu 15 dní před zábavou s nejasným důvodem. Nejhorší je srážka s blbcem.
8.12.
V pátek jsme hráli v Kostěnicích. Mikulášskou zábavu pojali pořadatelé stylově a krojovaně, a tak se sálém proháněl a řinčel řetězy dost dobrý čert a jedna andělka, která měla nad hlavou kroužek, symbol to jakýsi náboženský. Co se moc sálem neprohánělo, bylo teplo, které se poprvé pořadatelům nějak vymklo z rukou, a tak návštěvníci, kterých se sešlo přibližně jako minule, byli nuceni do pohybu nebo do přesunu k výčepům, aby odolali bacilům z chladu. Soubor hrál pátečně zkušebně, každý z muzikantů se vytasil veselým kouskem pro zasmání, ale vše se dovedlo do úspěšného výsledku. Dokonce ani jednou nevypadla elektrika a zvukař usnul až v půlce zábavy. Veselou taškařici, okořeněnou návštěvou svatebčanů z blízkého okruhu kapely, jsme zakončili po půl druhé.
V sobotu jsme hráli v Mostku. Ten den asi opravdu začala zima a tak jsme vychutnali první stěhování za mrazu, naštěstí na krátkou vzdálenost. Sál v Mostku byl vytopen mnohem lépe než ten páteční, a tak návštěvníci, kterých bylo též jako minule, mohli sedět a naslouchat produkci v naprosté pohodě. Byli ovšem o mnoho tanečnější než minule a tak vtrhli na parket již ve druhé sérii, což je v tomto kraji nevídané. Soubor hrál vesele a bylo na něm znát, že proti nastydnutí podnikl nezbytné kroky. Cestou na zábavu padl příspěvek svatby z minulého dne a tak veselé chvíle v písních byly ještě veselejší než v pátek. Kapela předvedla několik zkrácených verzí písní, ve kterých náš frontmen, v obraně před bacily nezdatnější, ztratil orientaci. Nebyl sám, ale zábavu se podařila dohrát se ctí kousek před druhou.
15.12.
V pátek jsme hráli v Bylanech. Mrazivé počasí a nepraktický předvánoční termín neslibovaly velké návaly a prořídlý začátek mu dával za pravdu. Jak ovšem správně poznamenal hoteliér Láďa, ostatní se zatím nahřívali v hospodách. Měl pravdu. Dorazili později a bylo příjemně plno a živo. Soubor zahájil velmi dobře a drobné úlety byly spíše úsměvné. Svátek ovšem měla Lucie a její obětí, která neví, kdy má dost, byl náš zvukař, který již v půlce zábavy poklimbával, pak několikrát upadl do pultu, čímž zcela rozhodil zvukový obraz kapely, nakonec usnul úplně a ostatní technici měli plné ruce práce dostat zvuk na přijatelnou úroveň. Zvukař se nakonec při stěhování vyválel venku ve zmrzlém blátě a tak měl maskování jako mamut, který odhání mouchy. Poslední předvánoční hraní jsme zakončili ve třičtvrtě na dvě.
V sobotu jsme nehráli. Původně plánovaná hra byla odřeknuta již před měsícem a novou jsme vzhledem k blížícímu se vánočnímu shonu nehledali.
22.12.
Tento víkend jsme nehráli. Předvánoční víkend soubor pravidelně vynechává a věnuje se výrobě cukroví, dětí a dalším příjemným svátečním zvykům.
26.12.
Ve středu jsme hráli v Mostku. Trefili jsme pravou zimní pohodu, kdy mrzlo až praštělo, a lehká odezva počasí byla i na sále. Ač pořadatelé vcelku snaživě topili, vymrzlý sál se vytopit nepodařilo a zimní výbava se hodila i uvnitř. Návštěva byla o něco vyšší než minule, leč kdo včas nezačal vnitřně vytápět, podlehl chladu a předčasně se vytratil, takže jsme dohrávali na značně prořídlý sál. Soubor hrál velmi snaživě, ale delší pauza byla v souhře znát, ne vždy se vše vybavilo celé a o úsměvné okamžiky nebyla nouze. Zato se vytáhl zvukař, který byl ze svátků přespalý a tento prvek vynechal, navíc se vytasil s novou sádrou na pravé ruce, kterou získal po přátelském opileckém kočkování s Tomášem na minulé zábavě v Bylanech.
29.12.
V pátek jsme hráli v Úhřeticích. Populární datum 27.12., kdy v každý lichý rok bývají křesty nových CD, jsme tentokrát ozdobili Moguláckou tombolou. Bylo losováno asi deset vstupenek, několik bigbítěnek a vyhlášen a korunován nejvěrnější fanoušek podle odevzdaných bigbítěnek. Všichni obdrželi hodnotné ceny ze života kapely a přilehlého okolí. Návštěva byla velice příjemná, již v osm hodin byla obsazena všechna místa k sezení, a po úvodním intru i celý parket. Soubor hrál velmi dobře, pouze v poslední sérii došel mistrovi dech a odmítl odzpívat jednu věc. Jirka to za něj zatáhl, leč unavený frontman se zastyděl a zbytek dozpíval.
V sobotu jsme hráli v Radovesnici II.. Předsilvestrovská sobota vyvolávala pochyby, zda se již všichni nešetří na závěrečný den roku, ale dostavil se stejný počet jako obvykle a navíc neobyčejně taneční. Od první série byl parket plný a neseděl téměř nikdo. Soubor hrál dost dobře a téměř se překonával. Bohužel se v jedenáct Bobanovi polámala elektrika v kytaře a po půlhodinové pauze, kdy se Boban, technik amatér, šťoural bezvýsledně v nástroji, jsme odehráli jednu sérii bez něj. Za pomocí zvukaře se nástroj podařilo uvést do chodu a zábavu jsme dohráli společnými silami. Koncem zábavy se polámal zase Boban, ale vzhledem k jeho nepotřebě jsme jej do chodu již neuváděli. Po zábavě absolvoval kapelník krátkou masáž od pořadatelů, kterým se nelíbil článek o "virtuálních pořadatelích" v jednom z vydání tištěných MogulNews. Rozhodně nesouhlasili, ale kritika se jevila být oprávněnou, neboť poprvé jsme o pořadatele téměř zakopávali. Odpovědný redaktor našeho kapelního plátku se, naštěstí pro něj, zábavy neúčastnil, neb trpěl doma s břišním případem rychlého běhu na krátké vzdálenosti.